Scéna.cz 

Baletní ohlédnutí za rokem 2014

Hned začátkem roku 11. a 12. ledna postihla Národní divadlo taneční exploze. Měli ji na svědomí bratři Bubeníčkové, kteří společně se svou COMPANY - Les Ballets Bubeníček - předvedli své mistrovství a uchvátili pražské publikum. V porovnání s tímto zážitkem připomínaly další události již jen stabilní záření silnější či slabší intenzity.
V dubnu to byla ČESKÁ BALETNÍ SYMFONIE II Petra Zusky věnovaná Roku české hudby, velmi se prosvětlilo v konci sezóny zásluhou Vaculíkova VALMONTA, taneční verze románu Nebezpečné vztahy, podzimní mlhy prozářila první pražská BAJADÉRA Javiera Torrese.
Do paprsků domácích se vmísily i ty z cizích nebo mimopražských zdrojů – velmi znatelné to bylo v případě vystoupení petrohradského Eifmanova baletu s inscenací RODIN ve Státní opeře 18. a 19. října.

V lednu se předvedl s inscenací Libora Vaculíka ANNA KARENINA balet plzeňského divadla J. K. Tyla a v úvodu nové sezóny - 14. září zavítalo do Stavovského divadla Štátné divadlo v Košicích s baletem SMRT V BENÁTKÁCH. V listopadu vystoupilo v Národním divadle v Praze Národní divadlo moravskoslezské z Ostravy s komponovaným večerem NÁVRATY DOMŮ, jehož součástí byl i krátký balet Bohuslava Martinů ŠKRTIČ v choreografii Nataši Novotné.
Loňský rok byl v baletu také rokem odchodů a výročí. Tím prvním byl již v lednu neuvěřitelný „plzeňský“ KARENIN – Petr Zuska, který dal sbohem aktivnímu životu tanečníka. Loučení s funkcí šéfa baletu Národního divadla na něj teprve čeká – i když jeho nástupce Filip Barankiewicz - je již určen. V květnu se se svou kariérou rozloučila v gala večeru pod názvem DĚKUJI ve Státní opeře primabalerína Anglického národního baletu Daria Klimentová a nedlouho poté proběhly taneční oslavy 90. narozenin Miroslava Kůry.

K těm opravdu pamětihodným výročím patřilo půlstoletí od vzniku Pražského komorního baletu, kdy v jubilejním večeru 16. listopadu mohli příznivci PKB spatřit ve Stavovském divadle ukázky opravdu THE BEST OF včetně kultovní Hirošimy a dokonce i jednoho ze zakladatelů - Pavla Šmoka - osobně.
Na Nové scéně si připomínali v září 50 let od prvního a jediného vystoupení souboru Merce Cunningham Dance Company v Praze a Ostravě choreografií bývalého člena MCDC Daniela Squira. Na Nové scéně mimoto měl v rámci Laterny magiky premiéru tanečně výtvarný projekt v režii sdružení SKUTR s titulem LOCOMOTION.
V repertoáru Národního divadla nechyběly ani tento rok oblíbené MINIATURY – práce začínajících choreografů a tanečníků souboru ND, mezi nimiž se zablýskl Ondřej Vinklát. Na scéně ND se pravidelně prezentují i začínající umělci – např. soubor Taneční konzervatoře Praha Bohemia Balet letos s taneční úpravou Orffových CARMINA BURANA.

"Virtuální" balet v podobě přenosů vystoupení význačných souborů přinesl divákům v kinech celou řadu pozoruhodných uměleckých zážitků, ať už jde o klasické tituly nebo nové inscenace. Velké divadlo v Moskvě zahájilo program v loňském roce "perlou neoklasiky" Balanchinovými DRAHOKAMY, poprvé mělo zahraniční obecenstvo možnost shlédnout Ratmanského taneční úpravu Balzacova románu ZTRACENÉ ILUZE nebo nepříliš frekventovaný balet MARCO SPADA v choreografii a režii Francouze Pierra Lacotte. V nové sezóně pak dominovaly tituly z exotických zemí jako LEGENDA O LÁSCE (hudba Arif Melikov, choreografie Jurij Grigorovič), FARAÓNOVA DCERA v choreografii Pierra Lacott e nebo Grigorovičova "Bajadéra" a pod stromeček dostalo publikum klasického LOUSKÁČKA.

Z Královského baletu v Londýně nabídli nejdříve romantickou náladu v podobě GISELLE s hvězdnou Natálií Osipovou a SPÍCÍ KRASAVICI a poté první taneční zpracování Shakespearova díla ZIMNÍ POHÁDKA v choreografii Christophera Wheeldona. Na podzim to byla další "literární" produkce - MANON Kennetha MacMillana a jako vánoční dárek bekonkurenční ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ opět z dílny sehraného tria choreografa Christophera Wheeldona, hudebního skladatele Jobyho Talbota a sénografa Billa Crowleye. Vedle toho byli diváci pozváni i do Teatro Real v Madridu na pravé flamenco - na novou verzi Saurovy CARMEN, na KRVAVOU SVATBU v doprovodu SUITE FLAMENCA a představení FUENTEOVEJUNA. Jako bonus obdrželi od Holandského národního baletu v Amsterodamu Prokofjevovu POPELKU avšak podle Chistophera Wheeldona.

V první polovině loňského roku se zúčastnil "přenosů" ještě balet Pařížské opery a to rovněž Balanchinovými "drahokamy", v nové úpravě nadějného choreografa Benjamina Millepieda.
Avizované tituly pro toto pololetí v kamenných divadlech (např. v pražském Národním divadle březnové BALETTISSIMO - komponovaný večer mladší generace evropských choreografů nebo červnový DEKADANCE Ohara Naharina i repertoár přenosů z Londýna (např. Marná opatrnost v choreografii Fredericka Ashtona) nebo z Moskvy (např. Ivan Hrozný) naznačují, že program nebude méně zajímavý než v roce 2014.

Video: ČESKÁ BALETNÍ SYMFONIE II