Scéna.cz 

Valentina Lisitsa a Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK nám ve své jubilejní 80 sezóně předkládá jednu lahůdku za druhou. Koncerty 25. a 26. února se skládaly ze tří částí: v úvodu zazněla skladba Paměť našeho soudobého skladatele Zdeňka Šestáka, poté nám hvězdná klavíristka Valentina Lisitsa zahrála spolu s orchestrem Rachmaninův Koncert pro klavír a orchestr č. 1 a po přestávce jsme slyšeli čtyři části ze Stravinského baletu Petruška.

Symfonická variační freska Paměť (1983) českého skladatele a muzikologa Zdeňka Šestáka je prezentována jako ohlédnutí za nepokojným stoletím. A pan Šesták se má za čím ohlížet – narodil se v roce 1925 a letos slaví devadesátku. Skladba Paměť začíná něžně, jakoby Aladin vyvolával ducha z lahve, poté přejde do bouřlivé až ohlušující části – a toto se zopakuje několikrát. Snad v tom máme slyšet dvě světové války a různé krize střídající se s pocity úlevy a přechodného poklidu. Sám skladatel k tomu řekl: „Jako myslící lidé jsme utváření tak, že prostřednictvím paměti si v mysli uchováváme minulé události. Ale i hudba si ve svém procesu pamatuje sama sebe.“ (citace z programu koncertu). Přes veškerou úctu k panu skladateli, Paměť není skladba, kterou bych toužila v životě slyšet vícekrát. Myslím si, že ve svém díle má zdařilejší kusy, které mohly být při této příležitosti k jeho poctě uvedeny – ale Paměť se podsouvala svým názvem a proto ji pravděpodobně dramaturg vybral.

Na scénu poté v červené róbě nastoupila ukrajinská klavíristka žijící v zahraničí (dříve USA Severní Karolína, nyní Paříž) Valentina Lisitsa. Na programu byl Sergej Rachmaninov a jeho Koncert pro klavír a orchestr č. 1 fis moll op. 1, který má tři části – Vivace, Andante a Allegro vivace. Skladatel, který sám byl vynikajícím klavíristou, toto dílo složil v pouhých devatenácti letech a sólový part pro klavír zde patří k tomu nejnáročnějšímu, co kdy bylo pro klavír napsáno. Valentina se zhostila tohoto sóla se ctí, zajímavé bylo pozorovat její ruce, které jakoby „baletily“ po klaviatuře. Jako přídavek poté přidala před přestávkou ještě Campanellu od Ference Liszta. Protože Valentina se dostala do povědomí široké veřejnosti díky využívání informačních technologií, máme možnost si poslechnout pro ilustraci její výkon z jiného koncertu na youtube - odkaz zde a zde . Exkluzivní rozhovor s Valentinou Lisitsou na portále Scena.cz naleznete zde.

Po přestávce jsme slyšeli čtyři části z baletu Igora Stravinského Petruška. Petruška je taková ruská obdoba českého Kašpárka. Příběh se odehrává na jarmarku, kde potulný kejklíř předvádí loutky a pomocí flétny jim vdechne život a lidské city. Petruška se zamiluje do baleríny, která však miluje mouřenína. Mouřenín Petrušku ze žárlivosti zabije. Kejklíř obecenstvo uklidňuje, že se vlastně nic nestalo – jedná se přece jen o dřevěné loutky. Na programu koncertu jsme slyšeli tyto části: Veselí karnevalové noci, Ruský tanec; Petruška; Mouřenín, Valčík; Pouťové veselí, Tanec chův, Mužik a medvěd, Cikánky a švihák, Tanec vozků a Maškary. Jak už je jasné z názvů jednotlivých částí, hudba je velmi hravá a pestrá až oslnivě barvitá, slyšeli jsme rozmanité nástroje – harfu i méně známou celestu, krásná flétnová i houslová sóla. Dirigent Petr Vronský tento kus doslova odtančil na dirigentském stupínku – a užíval si to na sto padesát procent. Právě tímto kusem totiž před čtyřiceti lety začala jeho spolupráce s FOK.

Celý koncert jste měli možnost slyšet v přímém přenosu na stanici Českého rozhlasu Vltava.

Valentina Lisitsa, klavír; Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK; Petr Vronský, dirigent. Psáno z koncertu 25. února 2015.