Scéna.cz 

Pražský komorní balet má i dobré choreografy

Vystoupení Pražského komorního baletu v rámci festivalu Tanec Praha 2003 bylo plánováno na 13. června 2003, pro velký zájem a předem vyprodané divadlo se přidalo další představení na 12. 6. 2003. Pro diváky připravil Pražský komorní balet tři choreografie: premiérovou S úctou líbám … Jana Kodeta, dále Positivní…? Tomáše Rycheckého a Davida Stránského a závěrečnou Mariin sen Petra Zusky.

Večer otevíral Jan Kodet s choreografií S úctou líbám…, kterou věnoval své mamince. Vybral si vhodný hudební doprovod - Šest duetů pro housle a violu Carla Stamitze v provedení Gabriely Demeterové. (Výběr hudby napovídá vždy něco o choreografovi, o jeho hudebním vkusu – nevkusu, muzikálnosti, citlivosti.)
Viděli jsme gejzír neobvyklých tanečních nápadů, pohybových vazeb ve dvojici, jinde zase vysloveně hereckých a oduševnělých výrazových projevů. Půvabné vlastní zvukové doprovody v hudebních pauzách udržovaly celý tanec v napětí a tahu. Domnívám se, že je to - zatím – ta nejkrásnější choreografie Jana Kodeta, kterou jsem viděla a „v kuloárech“ se říkalo totéž.
Dovolte malou osobní poznámku - Jana Kodeta znám ještě jako pilného a nadaného studenta tanečního centra. Patřil už během studií mezi nejlepší tanečníky, dostával příležitost nejen v sólových rolích, ale i při vlastních choreografiích. Po absolutoriu odešel studovat a tančit do ciziny a vrátil se jako originální a nápaditý choreograf, který umí a nepotřebuje tedy diváky „šokovat“. Právě toto ve své choreografii zúčtoval. Blahopřejeme!

Dva výborní sóloví tanečníci pražského komorního baletu - Tomáš Rychecký a David Stránský připravili vlastní choreografii s názvem Positivní .. ? Chtěli tancem vyjádřit hrozbu zákeřné nemoci, která může postihnout i nevinné. Zasaženým lidem se pak náhle změní život, zůstávají většinou opuštěni ve světě bez návratu s diagnózou: positivní ! O tom všem nám vyprávěli oba choreografové a současně i interpreti, kteří si ještě přibrali své dva kolegy: nadaného Radka Vrátila a vynikající Zuzanu Herényivou, o které při jejím talentu jistě ještě brzo uslyšíme.
Hlediště opět jen tiše žaslo: za doprovodu výborně zvolené hudby – Vladimír Martynov a Arvo Pärt - se odvíjejí vztahy mezi čtyřmi lidmi, jejichž citové vazby se různě prolínají, po technické i choreografické stránce na nejvyšší úrovni a při tom vše zůstává nesmírně něžné, plné emocí, oduševnělých a jemných náznaků. Jejich osobní teritoria jsou vymezena osvětlenými čtverci, z kterých vystupují do „života“ k navazování vzájemných kontaktů a do kterých se na závěr vracejí opuštěni odejít do nenávratna. Všichni víme, že Pražský komorní balet má špičkové tanečníky, ale že má tak výborné utajené choreografy ve vlastních řadách je pro všechny milým překvapením. Gratulujeme a jen tak dál!

Třetí částí večera byl Marii sen na hudbu Camilla Saint- Saënse a Césare Pugniho. O této mistrné choreografii šéfa baletu ND Petra Zusky jsme psali na našem 1. kulturním portálu Scena.cz již při jeho premiéře. Od té doby stále zraje jako dobré víno. Přes nesmírnou technickou náročnost se její interpreti – jak je na nich vidět- při každém provedení velice sami baví a tím přispívají k nádhernému společnému souznění tanečníků i diváku při vrcholném uměleckém zážitku.