Scéna.cz 

Richard Hes se představil jako operní režisér

Tradiční stagiona Opery Mozart již neodmyslitelně patří k letnímu kulturnímu životu metropole. Letos byl z Mozartovského repertoáru opětovně vybrán Don Giovanni, jehož režijního ztvárnění se překvapivě ujal mediálně známý choreograf Richard Hes. Již tato skutečnost slibovala netradiční jevištní ztvárnění (ne-li samotný průlom) do inscenační tradice tohoto díla na pražských scénách. Nic podobného se ale nestalo. Bezradný chaos, který jevišti během představení vládne, může jen ztěží konkurovat předešlé, velmi úspěšné inscenaci v režii Miloslava Nekvasila, která byla na scéně Stavovského divadla uváděna v uplynulých pěti letech.
Richardu Hesovi určitě nelze upřít cit pro zajímavé pohybové vedení jednotlivých postav. Jeho parketou je asi pouze choreografie, která ale tvoří jen jednu z částí souborného jevištního celku. Hes na ostatní složky ( např. zpěv, herecké ztvárnění atd.) jaksi zapomněl. Z představení tak bezděčně vychází v mnoha ohledech neohrabaný kostýmovaný koncert, jehož smyslu se patrně asi nikde nedopátráme. Nechápu, proč bylo dění na jevišti „obohaceno“ o v mnoha případech nadbytečné postavy Lásky, Smrti, Pomsty, Stupidity atd., které v jednotlivých scénách nelogicky narušují celkově kladný dojem z interpretačně zvládnutých pěveckých partů. Proč v inscenaci například vystupuje obstarožní postava muže s knírkem, který je oblečen oblečku a rádoby provází celým příběhem.? Že by Mozart? Nebo jeho přízrak?

Mezinárodní pěvecké obsazení inscenace zaručuje velmi dobrý standard. O repríze 15. července zaujala zajímavým výkonem v úloze Donny Elvíry německá sopranistka Katharina Müller. (Tato umělkyně zpívá s velkým úspěchem také roli Paminy v inscenaci Kouzelné flétny na scéně Státní opery Praha). Ze všech pěvců, kteří se právě na tomto představení podíleli, působila po všech stránkách nejpřesvědčivěji. V titulní roli vystoupil barytonista Oldřich Kříž, který se tentokrát představil ve velmi dobré pěvecké formě. Dramatický hlas americké sopranistky Alexis Magaró postrádá potřebnou mozartovskou lehkost a rovněž jasné výšky, jejichž absence je pro adekvátní ztvárnění role Donny Anny prakticky nemyslitelná. V úloze Dona Ottavia zúročuje své již bohaté zkušenosti s tuto rolí tenorista Jaroslav Březina.V divácky vděčné postavě Leporella uplatňuje svůj mimořádný komediální talent basista Tomáš Bartůněk. V postavách Zerliny a Masetta vystupují půvabná (prozatím ale ještě pěvecky i představitelsky matná) sopranistka Tereza Mátlová a nadějný basbarytonista Václav Sibera.
Patrně největším přínosem celého letošního nastudování tohoto díla je velmi vyrovnaná a až překvapivě působivá hra orchestru Opery Mozart pod vedením dirigentky Olgy Machoňové-Pavlů.
V případě této inscenace nelze detailním způsobem hodnotit úroveň celkového nastudování. Představení jsou určena víceméně pro turisty a ti byli (soudě podle ohlasu v průběhu i na konci představení) nadmíru spokojeni. Tato skutečnost by mohla být částečně chápána jako určité kritérium kvality právě tohoto provedení Dona Giovanniho. Myslím si ale, že jinak by tato inscenace v běžném operním provozu jen težko obstála.