Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Ivo Kahánek: Chtěl jsem, aby každý z koncertů vytvářel specifický hudební svět

autor: Z webu

Novou tradicí hudebního festivalu Dvořákova Praha, který právě probíhá, se stalo oslovení některého významného aktivního hudebníka, aby si vyzkoušel roli dramaturga Komorní řady. Po loňském dramaturgickém „debutu“ Jiřího Barty byl letos k tomuto úkolu vyzván pianista Ivo Kahánek.

Jak se z vašeho pohledu odrazila vaše stopa v dramaturgii programu Dvořákovy Prahy?
Já jsem se snažil zkombinovat pohled svůj, své vlastní hudební preference a svá přání, co bych chtěl na podiu vidět a slyšet já, s pohledem posluchače, které přichází do koncertních sálů, Někde mezi těmito dvěma protipóly se snad nachází ta ideální dramaturgie. Když člověk dává dohromady program takového festivalu, byť je to „jen“ komorní řada, tak jde o to skloubit často velmi protichůdné požadavky. Jedna věc je, aby byly zastoupeny i věci známé, atraktivní pro posluchače, na druhou stranu jsem tam chtěl mít věci, které už tolik známé nejsou, ale s těmi známějšími věcmi tvoří zajímavou skladbu, odhalují nějaké zajímavé skryté souvislosti. Druhá věc je, že jsem chtěl, aby každý z těch koncertů vytvářel jakýsi specifický hudební svět. Aby to nebyla jen intelektuální hříčka, že skladby jsou napsané ve stejný rok, nebo nějakým způsobem hudebně souvisejí, ale aby každý z těch koncertů vytvářel svou zvláštní nezaměnitelnou atmosféru. Někdy je to založeno na principu vnitřních souvislostí, vnitřních vazeb, někdy i na podobném datu vzniku. Někdy naopak je to založeno na maximálním kontrastu a pestrosti. Když se ještě vrátím k pohledu posluchače, chtěl jsem, aby si každý, kdo přijde do Dvořákova sálu Rudolfina nebo do komorního prostoru Anežského kláštera, mohl vybrat to svoje, a aby si odnášel, nezapomenutelný zážitek. A vzhledem k tomu, a jsem byl vyzván, abych realizoval své vlastní představy, tak jsem se samozřejmě snažil do programu komorní řady dostat i autory, kteří jsou mému srdci blízcí, a jejichž hudba nezní na českých pódiích tak často, jak bych si zasloužili. A to se týká i jednotlivých skladeb.

Je ta konečná podoba 100% vaše představa?
Určitě to není 100%, ale nemyslím si, že by to bylo špatně. Naopak jsem rád, že spousta impulsů vzešla i od festivalu, či od samotných umělců. Zejména u zahraničních hvězd, které jsou domluveny více let dopředu, nelze očekávat, že by si člověk tzv. vymyslel dramaturgii, a oni ji beze slova splnili. Tam jde o komunikaci a o nějakou domluvu, a pokud jde speciálně o koncert Emerson String Quartet, myslím, že tam vyšla dramaturgie velmi hezky. Kloubí věci, které jsou velmi známé a zároveň atraktivní pro českého posluchače, např. Bohuslav Martinů, a v druhé části velmi známý Dvořákův Americký kvartet.
Příprava prý probíhala relativně rychle. Co vlastně obnášela - vymyslet dramaturgii, interprety, nebo ještě něco dalšího? Hlavní náplň té práce byly ta témata z otázky, i když někteří interpreti byli již dáni předběžnou domluvou. Některé interprety jsme tam naopak dodávali po domluvě, kdy i já jsem přicházel s návrhy. Na druhou stranu interpreti mají svůj plný kalendář, své preference. Některý repertoár může stihnout nacvičit, některý už nestihne, protože má v tu dobu jiné povinnosti.
Neměl bych zapomenout zdůraznit, že kurátor má za povinnost vystoupit na několika koncertech, takže není taková maličkost nacvičit ty věci, což hrálo jistou roli v časovém harmonogramu. A k těmto úkolům přistupovaly postupně další, které jsou pro mě velmi zajímavé, a částečně nové, jako například psaní textů do denních programů koncertů a dokonce možnost uvádět zahajovací koncert.

Myslíte, že vás tato role dramaturga ovlivní do budoucna, budete více chápat jeho pozici a jeho problémy?
Určitě to budu více chápat, a myslím, že taková zkušenost je dobrá pro každého interpreta. I vzhledem k jeho preferencím a směřování je zdravé, když si tu dramaturgii někdy zkusí. Protože máme někdy tendenci být trochu sobečtí a chceme si zahrát to, co chceme slyšet my. Role kurátora vám v tomto případě pootevře obzor k tomu, abyste se na tu dramaturgii podívali třeba očima šéfa festivalu, který samozřejmě chce, aby byla skvělá, oceněná kritikou, ale současně natolik atraktivní, aby se ty koncerty také prodaly. Řekl bych, že to portfolio pohledů je pak daleko širší, a myslím si, když to umělec vnímá, může lépe řídit i své vlastní hudební směřování. Takže jsme vděčný Dvořákově Praze za tuto příležitost. Jednak je to krásná a pestrá umělecká práce, ale také velká příležitost interpretační.

www.ivokahanek.cz

7.9.2015 14:09:59 JaSop | rubrika - Rozhovory

TIP!