Petr Zuska o projektu Prague-New York Effects
autor: archiv
zvětšit obrázekPrague-New York Effects je pilotním projektem vzájemných vlivů a účinků uměleckých setkání mezi tanečními a hudebními performery ze dvou měst a dvou kontinentů, který má za cíl představit současné tendence v umělecké tvorbě dvou významných kulturních metropolí – Prahy a New Yorku.
Nyní se chystá 27. dubna od 20:00 hod v Palác Akropolis další propojení tance a jazzu – světová premiéra byla na programu 21. 4. v Českém centru v New Yorku. Virtuózní zpěvačka Jen Shyu, která vystupuje na takových scénách, jako je Carnegie Hall, Lincoln Center, Brooklyn Academy of Music nebo Blue Note, se setkává s uměleckým šéfem Baletu Národního divadla Petrem Zuskou v tvořivém dialogu, v němž se klasické postupy přelévají do experimentálních, kde se technická virtuozita proměňuje do hlubšího autentického výrazu.
Petr Zuska k projektu Prague-New York Effects odpověděl na pár otázek:
Tento projekt je pro mne velice specifický a do značné míry nový. Nejedná se tedy o nějakou „choreografii“, kterou „zatancuji“ na živou hudbu Jen Shyu, která bude stát u mikrofonu. Mělo by to být o jakémsi prolnutí našich dvou velmi odlišných světů, kde se bude jednat o vzájemnou inspiraci. Dohodli jsme se, že spolu budeme tančit, hrát divadlo a i zpívat. K jejím třem asijským strunným nástrojům přidáváme pro mne i šesti strunnou akustickou kytaru. Vím, že celý divadelní oblouk bude tak trochu v mé režii. Nějaké nápady už mám, ale beru je jen jako odrazové můstky. Výsledné téma i tvar uvaříme v nějakém tyglíku až na místě.
Jako choreograf mám zkušenost s Bostonským baletem, který platí za jeden z úplně top top severoamerických klasických souborů, což i já mohu potvrdit. Naprostá profesionalita a kvalita, tak říkajíc na každém rohu. Od tanečníků přes baletní mistry, orchestr Bostonské opery, stage managery, techniky, osvětlovače… Byla to nádherná práce.
Taneční umění v USA všeobecně asi nemohu dostatečně erudovaně posuzovat. Je to obrovská multikulturní země, takže se tam toho děje na tom poli skutečně mnoho. Dobrého i špatného.
Nicméně cítím, že doba převratných a výrazných jmen a osobností typu George Balanchine, Marthy Graham, José Limona, Merce Cunninghama či Alvina Aileyho je již někde pryč a dovolím si tvrdit, že nejlepší nové a osobité věci v tanečním divadle vznikají již několik desetiletí spíše v Evropě. Výjimky mohou pochopitelně potvrzovat pravidlo.
Američané mají odlišnou mentalitu, jsou jaksi „plánovitě“ (alespoň navenek) pozitivnější. Přesně tak se to promítá i do světa diváků baletu a tanečního divadla. S tou „pozitivitou“ jde však bohužel ruku v ruce i jistá povrchnost. Všechno je to tak trochu „extremely wow“, ale dál…? Ale ani tady nemohu strkat všechny do jednoho pytle.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
Divadelní tipy 19. týden
Světák Jan Libíček
Jaký byl ve skutečnosti veselý tlouštík českého filmu? Dokumentem připomínáme náhlý odch celý článek
HUDBA
Eurovision Song Contest 2024
Eurovision Song Contest 2024
Přímý přenos prvního semifinále ze švédského Malmö, kde se letos koná 68. ročn celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Výtvarné tipy 19. týden
Věčný Egypt: Dědictví
Tisíciletá historie africké země vepsaná do tamní architektury, nekropolí, řemesel i celý článek