Scéna.cz 

Straussova Elektra v muzeu

Poslední operní premiérou sezóny 2015/2016 ve Státní opeře Praha byla Elektra Richarda Strausse. Všechny tři hlavní ženské postavy byly svěřeny zahraničním pěvkyním –Susan Bullock, Rosalind Plowright a Anna Gabler, stejně tak role Oresta (Károly Szemerédy) a Aigisthose (Richard Berkeley-Steele). Režijně nastudoval Keith Warner, dirigoval Roland Böer.

Premiéru měla opera v roce 1909 v Drážďanech, libreto napsal Hugo von Hofmannsthale, se kterým pak Strauss spolupracoval dlouhá léta. Expresionismus, citově vypjaté a náročné scény, hudební ztvárnění nejhlubších a nejtemnějších duševních pochodů, chromatismy, disonance, taky výrazné úderné motivy. Ve snaze zachytit a umocnit účinek duševních pochodů jednajících osob Strauss hledá nové způsoby hudební charakteristiky, sahá k melodicky smělým postupům. Instrumentace je zvukově barvitá. Orchestr jako nositel hudebního výrazu a děje má bohaté obsazení. Velké skupiny žesťových nástrojů, dřevěných dechových sekcí, celesta, harfy, množství bicích nástrojů.

Co diváka ihned zaujme, je prostředí muzea, do kterého režisér Keith Warner děj situuje. Nenápadně s prvními tóny opery se do centra pozornosti dostává samotné drama hlavní hrdinky Elektry. Dcera mykénského vládce Agamemnona a Klytaimnestry touží po jediném. Pomstít se své matce a jejímu milenci za úkladnou vraždu svého otce Agamemnona, kterého po návratu z války zavraždili sekerou. Nenávist a touha po mstě se linou celou operou. To je jediné, co Elektra cítí, avšak to co má zničit Aigistha a Klytaimnestru, ve skutečnosti zničí samotnou Elektru. Celý příběh končí smrtí hlavní hrdinky Elektry, která umírá, když se naplní její msta – Klytaimnestra i Aigisthos byli zavraždění rukou jejího bratra Oresta.

Prostředí muzea ze začátku opery bylo přirozeně přetvořeno na komnaty královského paláce. V průběhu se však objevily momenty, které až tak přirozeně nepůsobily. Poměrně křečovitá byla scéna, kdy Orestes udusí Klytaimnestru igelitovým pytlíkem. Stalo se to v kuchyňském bloku, který byl vysunut na způsob výsuvného modulu kuchyňského nábytku. Nápad s výsuvným modulem je určitě zajímavý, horší ale bylo provedení a podání zpěváků. Dalším, pro mě nepochopitelným momentem, bylo Orestovo „polehávání“ na lavičce ve chvílích, kdy do děje nezasahoval.

Po pěvecké stránce je potřeba ocenit výkon Susan Bullock, jejíž hlas sice nemá sílu a průraznost Niny Stemme, přesto její podání bylo přesvědčivé. Role Elektry je mimořádně náročná nejen pěvecky, ale rovněž psychicky, a to zvládla Susan Bullock s profesionální jistotou.

Jednoznačné prvenství co se týče hlasového výkonu premiérového večera připadlo maďarskému basbarytonistovi Károly Szemerédymu. Nádherné znělý hlas, samozřejmost a přirozenost pohybu na jevišti okamžitě posluchače zaujaly.

Vedení Národního divadla hledá cesty, jak svým příznivcům, milovníkům opery, zprostředkovat kvalitní operní díla v pokud možno nejkvalitnějším provedení. Při inscenaci Elektry vsadilo na koprodukční spolupráci. Susan Bullock velice ocenila přístup divadla, které vyhovělo jejímu přání, aby mezi jednotlivými představeními byly alespoň tři dny volna na načerpání energie. Z této mezinárodní spolupráce vzniklo slušné představení, nicméně si myslím, že i samotné vedení ND čekalo od inscenace Elektry víc.

Detail inscenace ZDE