Scéna.cz 

Dýně, bobtailové a baroko

Tři zdánlivě neslučitelné entity se vyskytly patrně nezáměrně pospolu, aniž by si překážely a naopak společně vytvořily o druhém zářijovém víkendu v moravských Valticích prostředí, které směle konkurovalo sousednímu mikulovskému vinobraní.
Barokní zámky u nás nejsou ničím vzácným, máme jich celou řadu na Moravě i v Čechách. Avšak na tom valtickém 10. a 11. září během Feste teatrale baroko ožilo v podobě hudby, zpěvu a tance a zaplnilo zámek od podlahy po střechu (a vlastně až po nebe).
Vhodnými kulisami pro zámecké barokní slavnosti byla i „barokně“ laděná výzdoba městečka – oblé tvary a nazlátlé odstíny dýní snad před každou domácností a na veřejných místech, někdy ještě vylepšené květinami, malbou nebo figurálními kompozicemi a kdo snad měl pochyby, kde se nachází zámek, dovedly jej tam dýňové „směrovky“.

Kde jinde než v barokním zámeckém divadle by se našlo patřičnější prostředí pro operu Jeana Philippe Rameaua Pygmalion (1748), kterou byly slavnosti zahájeny. Mytologický příběh o sochaři Pygmalionovi, který se zamiluje do svého dokonalého díla, zpracoval francouzský skladatel Rameau jako operu ve stylu „act de ballet“, kde velký podíl vedle zpěvu zaujímá tanec. V režii Magdaleny Ševcové a hudebním nastudování Jakuba Kydlíčka v hlavní pěvecké roli s Jaroslavem Březinou je základní linie děje rozšířena o obecné motivy procesu umělecké tvorby a „aktualizována“ moderními jevištními prost ředky, které „kdyby je v baroku znali, určitě by je také využili“, jak zněl komentář jedné z interpretek. Výrazně se uplatnily v pohybové a výtvarné rovině. Barokní tance doplňovala v choreografii Andrey Miltnerové moderna, contemporary, pantomima i prvky nového cirkusu v provedení oživlých alegorických soch v zahradě - např. tanec postavy se třemi maskami s různými výrazy tváře (alegorie smíchu), kreace na laně, společná výuka „o životě“ udělovaná nedotčené krásné Galatee atd. Její představitelka zpěvačka Petra Havránková musela vedle tanečního umění prokázat i cirkusové nadání, když při svém pěveckém výstupu na takřka dva metry vysokém podstavci na minimální ploše neztratila rovnováhu. Barokní dámy a kavalíři s maskami ztělesňující dav, kritickou společnost byli oděni do symbolické kombinace červené a černé barvy, která kontrastovala s šedou neurčitostí trikotů soch, zářivou světlou róbou Galatey a pastelovými barvami oděvu Pygmaliona (scéna a kostýmy Petra Lebdušková).

Pestrý a půvabný „akusticko výtvarný obraz“ zarámovaný barokními kulisami a dotvářený světelnými proměnami, v duchu estetiky barokního „Gesamtkunstwerku“ byl příjemným úvodem do programu, který se záhy rozlil po celém zámeckém areálu.

Ve vnitřním nádvoří zpívala zpěvačka Andrea Široká v dobovém kostýmu za doprovodu kytaristy Petra Víta staré české a španělsko židovské písně. V horkém vzduchu pod azurovou oblohou si tuto jižně exotickou atmosféru užívali postávající a posedávající posluchači. Tu a tam jako v nějaké komedii nebo surrealistickém filmu procházeli ztichlým nádvořím zaplněným jen zpěvem, hudbou a jemným zurčením fontány chundelatí bobtailové, menší i větší, staří, mladí, se svými páníčky, aby se ucházeli o nějakou z cen soutěže o psí krásu v zámeckém p arku.
O něco později se příchozí do zámku setkali na pódiu u čestného schodiště s barokními tanečnicemi z brněnského souboru Alla Danza Brno Baroque. Nejen, že mohli obdivovat jejich umění, ale měli možnost se některý z tanců naučit a vyzkoušet přímo na místě a v jejich spolenosti.
Jaké další tance barokní dámy ovládají, ukázaly opět v divadle při večerní inscenaci baletu nebo spíše komponovaného pořadu „Na dvoře krále“ . Jeho námětem a spojující linií jsou hrátky na královském dvoře, kde se různé aristokratky ucházejí o přízeň panovníka, přátelí se, kují pikle, pomlouvají a při tom všem stihnou skvěle přetančit snad veškerý barokní taneční repertoár, jehož současná verze je dílem choreografa Františka Dofeka. Pásmo bylo ještě proloženo pěveckými a hudebními vstupy, jako jakési finále účastníků z celého odpoledne.
Aby se návštěvníkům dostalo opravdu všeho, co k barokním slavnostem patří, nesměl chybět ohňostroj v zámeckém parku. Byl by jinak vyvrcholením a přirozeným zakončením ale nikoliv v tomto případě, kdy se následujícího dne k většině opakovaných akcí ještě přidaly s koncerty v zámecké kapli soubory Brno Baroque Trio a Ensemble Versus.
A tak kdokoliv se vydal onen víkend za živým barokem na valtický zámek, nevyhnul se pravděpodobně ani dýním ani bobtailům. Ať už si to organizátoři takto naplánovali nebo ne, nedopustili se omylu neboť spoluexistence takto bizarní směsice se projevila jak dokázal zájem veřejnosti jen příznivě.