Scéna.cz 

Cube ve stylu moderní choreografie

Postava s kostkou místo hlavy na jevišti Nové scény Národního divadla vyzývá v úvodu návštěvníky znakovým jazykem, aby vypnuli své mobily. Svým vzhledem snad chce naznačit lehkou atmosféru, v níž se ponese nové představení Laterny Magiky Cube uvedené v premiéře 23. března 2017.
Geometrický tvar kostky fakticky ale i symbolicky - jako např. Rubikova kostka - vymezuje prostor pro pásmo scének, mini příběhů, které nekomentují žádné zásadní problémy ani nepřinášejí vysoké koncepty, ale chtějí především pobavit. Jak je příznačné pro Laternu Magiku je inscenace založena na tradičních principech provázanosti filmového obrazu a živé akce.

Krátké zápletky nebo jen nápady vystavěné ve stylu moderní choreografie (Štěpán Pechar, David Stránský) jsou rozehrávány tanečníky na pozadí „světelné scénografie“ uvnitř nebo vně kostky, jejíž jedna stěna je stále přítomná a různě využívaná jako taneční plocha a zároveň projekční plátno. Na ní se odehrává např. „komiksové“ sbližování páru, které končí virtuálním laškováním v ohromné posteli i asi nejatraktivnější epizoda, kdy tanečník plazící se po ploše, je současně zobrazovaný na svislém projekčním plátně, jako se šplhající po stěně budovy, překonávající překážky ale nakonec stejně končící „pádem“.
Momenty, kdy se „něco děje“, se střídají s čistě vizuálními produkcemi, kde nejsou přítomni tanečníci. Celý prostor zaplněný světelnými skvrnami zdánlivě „ujíždí“, pozorovatel ztrácí jistotu svého postavení a stěží rozeznává, co se vlastně pohybuje. Na ploše se v rytmu proměňují lineární obrazce nebo ze stěn „stékají“ jakási „industriálním“ schémata. Na někoho mohou působit tyto svébytné „technologické hříčky“ uvolňujícím způsobem nebo naopak (vz)rušivě, mohou pobavit, spíše dekorativně zaplňují vyměřený čas ale ani formálně ani t& eacute;maticky nejsou nijak objevné. V současnosti podobné efekty nezřídka využívají divadelní inscenace všech žánrů a Pražané je dobře znají z festivalu Signal.

Na představení Cube pracovali jeho autoři (scénář Štěpán Pechar, David Stránský a Pavel Knolle, který je zároveň režisérem, projekce Jan Hladil, František Pecháček) poměrně dlouho a jejich obecnou snahou bylo ukázat, že existence Laterny Magiky má i za současných podmínek své oprávnění. Otázka byla zodpovězena zatím jen částečně, definitivní odpověď padne zřejmě až po rozsáhlé rekonstrukci Nové scény, k níž má dojít zanedlouho.