Scéna.cz 

Jihočeská Hubička bez ambicí?

Na repertoár Jihočeského divadla v Českých Budějovicích se v pátek 16. dubna 2004 po dlouhých osmadvaceti letech vrátila Smetanova opera Hubička. Režie se ujal hostující Jan Štych ml., jenž se ve snaze o invenční režijní pojetí díla dopustil řady neobratností, které inscenaci (ani dílu samotnému) příliš neprospěly. Některé významové posuny, které Štych ve své koncepci nabídl, jsou proti logice chování jednotlivých postav a rovněž proti logice celého příběhu. Například v prvním jednání vidíme ihned po námluvách odcházet Vendulku k Lukášovi a hádka o hubičku se poté odehraje přímo u něj v chalupě. Vendulka se zdráhá dát Lukášovi z úcty k jeho zemřelé manželce byť jen malý polibek, přesto se k němu ihned a bez jakýchkoliv morálních předsudků nastěhuje.

Do svého nového domova si jako správná hospodyně přináší i celou výbavu – mj. velkou dřevěnou truhlu a také hodiny, které v inscenaci mají jedinou funkci – Vendulčin otec je při návštěvě u mladých seřídí podle svých kapesních hodinek (režisér tím patrně chtěl vyjádřit, že u Palouckých vše dobře fungovalo, zatímco u Lukášů to „jde z kopce“). Nádobí má Vendulka prozřetelně zabaleno v malém uzlíčku. Ve „správnou“ chvíli z něho vytáhne dřevěný váleček na těsto, kterým dává neodbytnému Lukášovi jasně najevo, že z hubičky nic nebude. Poté, co ji Lukáš před celou vesnicí zostudí (v této scéně se na jevišti těžkopádně mihne celý pěvecký sbor) zanechává na místě děťátko (kvůli kterému patrně Lukáše následovala až do jeho domu) a utíká pryč. Nikoliv ale k otci (k němu se patrně neodvažuje přijít, vźdyť ji před Lukášem varoval), ale ke své staré tetě Martince. Co se ale stane s děťátkem? Ujme se ho Barče, aby jej v závěru opery přivezla na scénu uložené v peřinách ve velkém dřevěném vozíku. Nejprve jsem si myslel, že děvče veze k potoku prádlo z celé vesnice nebo že má na vozíku naloženu Vendulčinu výbavu. Posléze se ale ukázalo, že je v obrovských peřinách uloženo děcko. Nebylo by snazší, aby Barče děťátko jen přinesla? Pochybuji, že by se s tak velkým a těžkým povozem táhla až k Martinčině přístřeší a poté ještě s odzbrojujícím úsměvem zazpívala skřivánčí píseň.

Celé druhé jednání se podle originálu odehrává v hustém lese. Toto tajemné prostředí režisérovi patrně nestačilo. Proto se rozhodl, že slavný duet Lukáše a Tomše umístí před jakousi hospodu (kulisa umístěná na pravé straně jeviště, která v závěru opery představuje rovněž Martinčin domek?!?). Na opačné straně jeviště vidíme část stodoly (scéna - Vladimír Soukenka), jejíž půdní podlahou propadne po Tomšově příchodu Lukáš. Na krku má utrženou oprátku, je tedy zjevné, že chtěl spáchat sebevraždu. Pokud by se mu to opravdu podařilo, co by bylo s dítětem, které má v tuto chvíli jen jeho, patrně nemyslel. Tomeš mu naštěstí velmi dobře poradí (a díky němu Lukáš na podobné sebevražedné myšlenky okamžitě zapomene) – vždyť stačí pozvat dvě tři sousedky, dva tři muže za svědky a Vendulku odprosit. Problém je vyřešen. Lukášovo počínání následně okomentuje ještě podnapilý hospodský, kterému režisér přidělil část textu pašíře Matouše (?!?) , a opět se ocitáme v lese, kde dochází k setkání Vendulky a Martinky s pašíři a k následnému „střetu“ obou žen se strážníkem. Režisér chtěl v této scéně naznačit, že Martinka je se strážníkem domluvena (dokonce mu „nenápadně“ zaplatí), aby Vendulku společně vystrašili. To se jim opravdu podaří – unavená dívka omdlí. Nakonec ale vše dobře dopadne. Obě ženy přicházejí k Martinčině domku, kde na ně čeká kromě Lukáše s Tomšem celá vesnice. Milenci se usmíří a konečně si dají vytouženou hubičku.

Hudebního nastudování díla se ujal bývalý šéf českobudějovického souboru Milan Kaňák. Ačkoliv orchestr Jihočeského divadla nepatří k nejlepším, Kaňákovi se z něj podařilo vytěžit maximum - jeho pojetí má švih a orchestr zní v řadě pasáží překvapivě barevně. Pro jednotlivé role mají v Českých Budějovicích standardní pěvecké obsazení. Jako líbezná Vendulka se o premiéře představila sopranistka Kateřina Hájovská, která je dnes výraznou pěveckou oporou českobudějovického souboru. Její ve všech ohledech oduševnělá interpretace role je v této diskutabilní inscenaci opravdu milým překvapením. Do role Lukáše byl obsazen Daniel Klán. Tento mladý tenorista má prozatím velké problémy s rytmem, intonací a rovněž s pěveckou technikou. Myslím si, že obdobně náročné úkoly (v Jihočeském divadle zpívá rovněž Gounodova Fausta) by mu mohly výrazně ublížit, podobně jako ublížily již jeho kolegyni Evě Štruplové (Barče), jejíž kdysi krásný soprán dnes začíná vykazovat problémy (šelesty, nevýrazná barva), které bývají většinou spjaty s blížícím se koncem pěvecké kariéry. Slušný herecký i pěvecký standard předvedli basisté Peter Poldauf (Paloucký), František Brantalík (Matouš) a rovněž barytonista Alexander Beň (Tomeš). Výkony altistky Dagmar Volfové (Martinka) jsou v poslední době poznamenány hlasovou únavou. Jako rozšafná Vendulčina teta nabídla alespoň suverénní herecké podání role, kterou již s úspěchem ztvárnila před několika lety na scéně plzeňského divadla ve výborné režii Karla Brožka.

Je to právě režie, která je nejproblematičtějším článkem nové jihočeské Hubičky. Je velká škoda, že pan Štych lépe nevyužil příležitosti, která se mu v Českých Budějovicích naskytla. Mohla vzniknout velmi pozoruhodná inscenace. Během představení se totiž ukázalo, že Dům kultury Metropol má relativně dobré technické zázemí – především světla. Byla ale představena opět jedna z dalších průměrných operních inscenací, která, myslím nemůže výraznějším způsobem oslovit. Možná, že inscenátoři podobné ambice ani neměli.