zvláštní poděkování
Volný.cz

To je opera a Liceo v Barceloně

Velké divadlo Liceo v Barceloně

autor: Česká televize  

zvětšit obrázek

To je opera: Tristan a Isolda
Stará keltská sága v mistrovském zpěvoherním zpracování Richarda Wagnera, která vás přesvědčí, že láska má mnohem větší moc než smrt. Scénář a režie Ramon Gener. „Tristan je a zůstane pro mne zázrakem! Nikdy nepochopím, jak jsem něco takového mohl stvořit!“, tyto věty napsal krátce před svou smrtí Richard Wagner. Jeho opera Tristan a Isolda je skladatelovým devátým zpěvoherním opusem. Námětem se započal zabývat zhruba v polovině padesátých let 19. století a poslední notu hotové partitury zapsal 6. srpna 1859. Dílo bylo poprvé uvedeno o šest let později v mnichovském Dvorním a národním divadle pod taktovkou Hanse von Büllova. Předchozí vídeňský pokus o provedení ztroskotal po 77 zkouškách, tak náročné byly pro tehdejší interprety pěvecké party. Tristanovské téma úzce korespondovalo s Wagnerovou osobní situací, k níž se připojila deziluze z porevolučního vývoje v padesátých letech 19. století. Ve Wagnerově životě ovšem hrály významnou úlohu ženy. V té době ne právě šťastně ženatý skladatel vytvořil v Tristanovi a Isoldě „pomník“ milenecké vášně k Mathildě Wesendonckové, ženě svého velkorysého švýcarského mecenáše. Předlohou pro vlastní libreto na téma velké vykupitelské lásky mu byla stará keltská sága v literárním zpracování Gottfrieda ze Štrasburku z počátku 13. století. Tristanem se dovršila Wagnerova představa opery jako souborného uměleckého díla. Filosof Friedrich Nietzsche o této opeře sarkasticky poznamenal: „Pátrám-li po díle stejně nebezpečně fascinujícím, stejně hrůzném a sladce nekonečném, jako je Tristan – hledám ve všech uměních marně.“ Tristan, který v mnohém ovlivnil dokončení Siegfrieda, třetí části Prstenu Nibelungova, je dalším Wagnerovým krokem za naplněním ideálu souborného uměleckého díla, tzv. Gesamtkunstwerku, spojujícího všechna umění v jediný divadelní celek. Wagner přitom vycházel z Gluckovy operní reformy, navazoval také na Mozarta a německou romantickou operu Weberovu, Marschnerovu s jejich pohádkovostí, baladičností a zálibou v mýtu, na velkou francouzskou operu a její velkolepost i na Beethovenův symfonismus a tematickou práci. Svým tristanovským akordem, který můžeme slyšet hned v úvodu díla, otevřel Richard Wagner dveře do atonální hudby 20. století.
Vysílání: 14.9., 23.45 hod., ČT art
Opakování: 19.9., ČT art

Velké divadlo Liceo v Barceloně
Španělský dokument o jedné z největších a nejvýznamnějších evropských operních scén, která se nachází na hlavní barcelonské třídě La Rambla. Scénář a režie Daniel y Jaume Serra. Klademe-li si otázku, kdo vlastně vybudoval proslulý katalánský operní dům Liceo, musíme se vrátit zhruba o 180 let zpátky. V odpoledních hodinách v únoru 1837 se v rozlehlém bytě v Barceloně, v ulici Escudellers konala schůzka. Dům patřil Manueli Gibertovi veliteli 8. praporu Národní milice. Špičky tohoto vojenského útvaru se sešly k projednání jedné životně důležité události, která bude pro dějiny Licea zásadní. Jeden mladý voják a umělec, desátník Pere Vives dostane skvělý nápad. Před dvěma roky jeho prapor obsadil klášter na ulici Montsió, starou gotickou budovu umístěnou na rohu třídy Portal del Ángel. Navrhl, aby se starý klášter upravil a přeměnil na divadlo, tedy prostor, kde by se konaly koncerty, divadelní představení a další kulturně společenské události. Zanedlouho byla založena Dramatická filharmonická společnost Liceo, a tak za necelý rok dokázali příslušníci 8. praporu uvést na scénu první operu – Belliniho Normu. O deset let později koupila filharmonická společnost budovu bývalého kláštera trinitářů na hlavní městské třídě La Rambla. Na tomto pozemku nechala z prostředků akcionářů vybudovat architektem Miquelem Garrigou i Rocou prostornou divadelní budovu pro 3500 diváků. Jako první opera zde zazněla Anna Bolena Gaetana Donizettiho. Zpočátku tu byl pěstován především italský belcantistický repertoár s nejlepšími dobovými interprety. Od osmdesátých let 19. století se tu po představení Lohengrina stal uctívaným autorem Richard Wagner. Jeho kult byl tak silný, že v roce 1955 společnost Bayreuthského festivalu zde uvedla v režii skladatelova vnuka Wielanda tři závažné Wagnerovy opery – Parsifala, Valkýru a Tristana a Isoldu.
Vysílání: 15.9., 00.15 hod., ČT art

6.9.2021 13:09:45 Redakce | rubrika - Z éteru

Časopis 42 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Pretty Woman (MdB)

Články v rubrice - Z éteru

Operní tipy 42. týden

To je opera: Puccini – Bohéma

Koncert z milánské La Scaly
80. narozeniny oslavil dirigent Riccardo Muti slavnostním koncertem s orchestre ...celý článek


To je opera: Tosca

To je opera: Tosca

To je opera: Tosca
Milostný příběh titulní operní zpěvačky a revoltujícího malíře Cavaradossiho je zasazen ...celý článek



Časopis 42 - sekce

HUDBA

Hudební tipy 43. týden

Matadors (Bigbít)

Bigbít (8/42)
Unikátní dokumentární cyklus o historii české a slovenské rockové hudby se vrací na obrazovky celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

České filmové tipy 43. týden

O. Lubaszenko (Je třeba zabít Sekala)

Je třeba zabít Sekala
Strhující příběh o muži, který se stane proti své vůli najatým vrahem. Koprodukční s celý článek

další články...