Hudební rozhledy v březnu
autor: archiv
S violoncellistkou Michaelou Fukačovou, která žije od roku 1985 v Dánsku, jsme poslední rozhovor uveřejnili již před plnými deseti lety. Za tu dobu se samozřejmě v osobním i uměleckém životě této úspěšné umělkyně ledacos změnilo. Narodila se jí dvojčata Alexandr a Filípek, již tehdy nemalý počet cédéček se rozrostl o další tituly a její nová vlast ji vzala za svou a odměnila nejen prestižní cenou dánské kritiky, ale i čestným členstvím nejstarší dánské akademie v Soru. I my budeme mít možnost se opět s uměním Michaely potěšit: a to nejen na Pražském jaru, kde se představí s Komorní filharmonií Pardubice a Leošem Svárovským, ale také na festivalu Concentus Moraviae, který na počátku června zahájí…
Janáčkova akademie múzických umění letos oslaví, podobně jako Hudební rozhledy v příštím roce, 60 let od svého založení. Součástí těchto oslav se stalo i udělení čestného doktorátu, nejvyšší možné pocty, kterou mohou vysoké školy nabídnout, o jehož přijetí JAMU požádala šéfdirigenta České filharmonie, Zdeňka Mácala. Svoji roli hrála v této volbě samozřejmě i skutečnost, že dnes světově uznávaný umělec tuto školu před lety absolvoval. Slavnostní ceremonie, během níž byl Zdeněk Mácal dekorován zlatou medailí zavěšenou na charakteristickém koženém okruží z dílny Ladislava Vyskočila, proběhla 6. 2. v brněnském Besedním domě, kam se sjelo na dvacet rektorů a prorektorů českých vysokých škol…
Jan Klusák se řadí mezi čelné osobnosti současné české kultury především svým skladatelským dílem, ale i přesahy do literatury, filmu a herectví. Kompozici pro velký orchestr Axis temporum, jež ve světové premiéře zazněla v dubnu roku 2004 v nastudování Petra Altrichtra a Pražských symfoniků a kterou vám dnes na stranách našeho časopisu představíme zevrubněji, autor uvádí na první straně rukopisné partitury slovy: „Tuto skladbu, nazvanou Osa času a sledující způsob pohybu Země vůči Slunci, jsem napsal v sedmdesátém roce svého života k uctění 70. výročí založení Symfonického orchestru FOK“…
Mistr houslař Alexandr Švýcarský, rodák z Mladé Boleslavi, se záhy po ukončení studií ocitl v Praze. Až románově poutavé peripetie jeho kariéry, mezi nimiž nechybí ani rok a půl na zkušené v Londýně, kde mu prošly rukama skvostné nástroje i těch nejvýznamnějších houslařů počínaje Stradivarim, tím ale teprve začínají. Už v počátcích však nebyly zdaleka přímočaré. Nejprve, již od svých osmi let, hrál totiž Alexandr Švýcarský na akordeon, který za housle vyměnil teprve v době, kdy se – jda ve šlépějích svého bratra – začal učit na houslařské škole v Lubech u Chebu a soukromě u Josefa Vávry. Nechtěl si totiž tento nástroj umět pouze postavit či opravit, ale také si na něj zahrát...
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
Divadelní tipy 19. týden
Světák Jan Libíček
Jaký byl ve skutečnosti veselý tlouštík českého filmu? Dokumentem připomínáme náhlý odch celý článek
HUDBA
Turbodechovka Fanfare Ciocărlia roztančí Flédu
Fanfare Ciocărlia, jedna z nejproslulejších balkánských dechovek, představí 12. května v premiéře na Flédě svo celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Festival umění a kreativity ve vzdělávání
Už počtvrté se pedagogové, rodiče, odborná i širší veřejnost či profesionálové z oblasti kultury a umění mohou celý článek