Scéna.cz 

Lehce unavené miniatury

Zadáním letošních miniatur - cyklu malých děl mladých choreografů – většinou rovněž tanečníků Národního divadla Praha, byla tentokrát díla českých skladatelů. Hudba B.M. Černohorského a J. Duška je tématem Fugy v choreografii Sylvy Nečasové (scéna, světelný design, tanec). Tanečnice (M. Hejduková, Z. Šimáková, S. Nečasová) vstupují postupně do světla jako jeden z hlasů odpovídající jednomu nástroji, které znějí přímo na scéně, a v posloupnosti pohybů skládají fugu, kde v partituře bicích zaznívá mužský hlas (M. Jurica). Pohybově nápaditá skladba ovšem postrádá v tanečním provedení preciznost hudebníků a tančící působí jaksi unaveně.

Frustrace in G - problematický vztah muže a ženy aneb co ti dva vlastně chtějí – choreografie Kláry Jelínkové a Diany Zehetner na hudbu M. Kokošky, P. Pivarceho, I. Medka je naproti tomu svěží, zatančená s energií a humorem (K. Jelínková, M. Urban).
Polednice Michaely Černé na hudbu A. Dvořáka jakoby se zatoulala do programu pouze omylem. Příběh bez příběhu v klasickém podání unaví dříve diváky než tanečníky. Pro ženy to však může být návod, jak si zpestřit tanečkem kolem plotny nudné chvíle při vaření.
Tři týpci v rudých montérkách ve Třech pro sólo aneb pražské hystérium v choreografii Viktora Konvalinky na české populární melodie (J. Suchý, O.A. Sifon, L. Typlt, P. Hapka) nám odhalí postupně nejen svůj životní styl ale i sebe sama až na dřeň. Evidentně se při této frašce baví stejně skvěle diváci jako tanečníci (A. Katsapov, V.Konvalinka, L. Kvaček).
Hudba B. Martinů a verše P.Éluarda navozují filozofičtější náladu v dílku Hany Turečkové Jak překročit svítání o touze překonat lidskou osamělost, o lidských vztazích. Zajímavá choreografie (tančí H. Turečková, M. Winter) byla poněkud roztříštěna projekcí veršů a spíše nefunkční konstrukcí na scéně.
Humorný záměr scénky R:U.R. Zuzany Šimákové (hudba A. Dvořák, bratři Ebenové, Eunica) o připodobnění člověka robotům a naopak vyzněl i přes velkou snahu komentátora a interpretů (Z. Šimáková, M. Boček, O. Novotný) spíš rozpačitě než zábavně.
Vážný tón nabírá taneční večer v poslední skladbě, ve Zlomených snech Toma Rychetského. Na hudbu skupiny The Klezmatics vytvořil skupinovou choreografii na téma holocaustu s prvky židovského folklóru, s mnoha dynamickými pasážemi i krásným lyrickým duetem (tančí K. Benešová j.h., M. Drastíková, K. Kutilová, T. Kopecký, T. Rychetský a další). I přes příliš popisný závěr, který trochu narušil celkový dojem, zůstávají Zlomené sny patrně nejlepší částí programu.

Je zřejmé, že mezi mladými choreografy se objevuje nápadů bezpočet, ale při srovnání s minulými roky byla letošní tvorba poznamenána spíše lehkou únavou a stagnací originality.