Scéna.cz 

Ivo Žídek: Operatic recital

Slavná generace českých pěvců padesátých a šedesátých let 20. století měla štěstí, že rozhlasová studia v té době vyvíjela v oblasti opery širokou nahrávací činnost (dnes se nám o takové šíři může jen snít). Umění předních členů pražského Národního divadla, ale i tehdejšího Státního divadla v Brně a regionálních scén tak zůstalo zdokumentováno pro budoucnost. Je skvělé, že vydavatelství Radioservis nyní z bohatství rozhlasových archivů vybírá nahrávky nejvýznamnějších legend české operní scény a představuje je na profilových CD. Nejnovější recitál v této řadě patří tenoristovi Ivu Žídkovi.
Je to do jisté míry průřezem celé jeho pěvecké dráhy. Zahrnuje totiž nahrávky z neobvykle dlouhého časového úseku, z let 1952 až 1984! Škoda, že jednotlivá čísla jsou řazena trochu nahodile, a ne podle doby vzniku. I tak je však zajímavé sledovat, jak Žídkův hlas zrál a jak se vyvíjel i jeho způsob podání. Recitál tenoristu představuje především jako umělce smetanovské, šest ze šestnácti čísel jsou ukázky ze Smetanových oper. Z raných nahrávek, z árie Ladislava ze Dvou vdov a z árie Víta z Tajemství, chápeme, čím mladý Žídek oslnil hned při svém příchodu na naši první scénu. Byl to (kromě velmi výhodného jevištního zjevu) výrazný hlas, tenor nezaměnitelně stříbřité barvy se zářivými výškami a silným citovým nábojem. Na příkladně vystavěné scéně Lukáše z 2. dějství Hubičky i na árii Jeníka ze 3. dějství Prodané nevěsty je dobře znát, jak do interpretační tradice těchto rolí vnášel svůj osobnostní vklad. Totéž platí vlastně i pro jeho Dalibora – zřetelně se v něm odrazila zkušenost z romantických postav, které často zpíval. V recitálu jsou zastoupeni Florestanem z Beethovenova Fidelia a Maxem z Weberova Čarostřelce. Florestan v Žídkově podání nevyznívá jako běžný hrdina, ale – velmi zajímavě – spíš jako oběť. Max je dokonalým typem romantického rozervance (v inscenaci z roku 1952 šlo o jednu z nejlepších Žídkových rolí vůbec).

Dalibor, na kterého si pěvec troufnul až se značnými zkušenostmi (v roce 1967), stejně tak jako don José z Bizetovy Carmen (nezapomenutelný v Kašlíkově inscenaci) na CD dokládají šíři Žídkova repertoáru. Jeho doménou ovšem byly úlohy lyrické a spinto obor. Ty první zde reprezentuje árie Lenského z Čajkovského Evžena Oněgina s úchvatně jímavým závěrem a árie Alfréda z Verdiho La traviaty, ty druhé árie dona Ottavia z 2. dějství Mozartova Dona Giovanniho. Vše samozřejmě v českém překladu, takže s plným prožitkem každého zpívaného slova a rovněž s dokonalou artikulací.

V ukázkách z domácího repertoáru tu překvapivě zcela chybí Antonín Dvořák. A přece alespoň Donald z Armidy a hlavně princ z Rusalky, jedna z nejvýznamnějších Žídkových rolí vůbec, se v rozhlasovém archivu najít dají. Ze Zdeňka Fibicha byl vybrán Fernando z Bouře a Jaroměr z Pádu Arkuna, z Leoše Janáčka strhující Skuratov z opery a jediné problematické číslo recitálu, Lacovo vyznání z 1. dějství Její pastorkyně. Není šťastné už svou neuceleností, působí příliš jako výsek. Navíc nahrávka z roku 1984 zastihla pěvce na sklonku jeho kariéry, což je při porovnání s ostatními čísly znatelné. Laca ani nepatřil k Žídkovým celoživotním rolím, tou byl mnohem spíš Števa, tudíž je škoda, že sem nebyl zařazen raději on (např. ve starší nahrávce rekrutské scény).

RADIOSERVIS CR0402-2
Ivo Žídek – Operatic recital
Bedřich Smetana: Dvě vdovy (árie Ladislava), Prodaná nevěsta (árie Jeníka), Čertova stěna (árie Lukáše), Dalibor (árie Dalibora), Tajemství (árie Víta), Zdeněk Fibich: Bouře (árie Fernanda), Pád Arkuna (árie Jaroměra), Petr Iljič Čajkovskij: Evžen Oněgin (árie Lenského), Ludvik van Beethoven: Fidelio (árie Florestana), Carl Maria von Weber: Čarostřelec (árie Maxe), Leoš Janáček: Z mrtvého domu (monolog Skuratova), Její pastorkyňa (Lacovo vyznání), Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni (árie dona Ottavia), Giuseppe Verdi: La traviata (árie Alfréda) George Bizet: Carmen (árie dona Josého), Pražský rozhlasový orchestr, Orchestr Národního divadla v Praze a Smetanova divadla řídí Alois Klíma, Jaroslav Vogel, Rudolf Vašata, František Dyk, Václav Jiráček, Jan Hanus Tichý, Jiří Pinkas st., Bohumil Gregor a Josef Kuchynka.
Archivní nahrávky Českého rozhlasu v Praze z let 1952 až 1984, produkce edice 2008 Vít Roubíček. Celkový čas 73:42.
Zdroj Hudební rozhledy 07/ 2008 - Jaroslav Someš.