Scéna.cz 

Tannhäuser aneb ladně nudné obrazy

Brněnské Národní divadlo původně plánovalo novou inscenaci Wagnerova Lohengrina, nakonec divákům nabídlo znovunastudování třináct let staré inscenace Tannhäusera. Brněnská opera má značné objektivní existenční problémy a odhaduji, že právě návrat k inscenaci z roku 1995 je jejich důsledkem. Tannhäusera ovšem brněnská opera nastudovala pro výjezd do Japonska, pokud se nemýlím, a v Brně ho představila pouze ve dvou představeních. Na webu divadla o inscenaci totiž nenajdete vůbec nic!

Stejně jako tehdy se k taktovce postavil Jan Zbavitel, který interpretuje Wagnerovu hudbu pečlivě, s citem pro její zvukové jemnosti a nakonec i pro celkovou stavbu rozsáhlé skladby. Hráči se nevyvarovali chybiček, ale technicky obtížnou partituru zvládají dobře, zvuk orchestru je kompaktní i barevný. Jenže jen našimi měřítky posuzováno, nikoli třeba německými, kde jsou ovšem Wagnera zvyklí hrát pravidelně. A v tom vidím hlavní problém: Wagnerovy opery nejsou na jedno nastudování, o jejich interpretaci by bylo třeba pravidelně dbát, právě zvukové nuance dělají z jeho hudby zážitek. Tedy by bylo žádoucí Wagnerovo dílo konečně na našich jevištích zdomácnit spolu s alespoň Richardem Straussem. Jenže my stále ještě bojujeme o uznání Leoše Janáčka!! Zrovna při premiéře Tannhäusera v Brně rozdávali letáčky, jimiž zvali na květnové provedení Glagolské mše slovy: Nebojte se Janáčka! Úsměvné, kdyby to nebyla smutná pravda.

Pro Wagnera mají v Brně dobrý sbor, byť poslední dobou už nezpívá vše tak precizně jako donedávna a platí to i pro premiéru Tannhäusera. Větším problémem se však stalo obsazení, zejména titulní role. Nizozemský tenorista Hendrik Vonk hlasově prostor Janáčkova divadla neutáhl, přes part klopýtal s čím dál větší námahou a exponovaná místa se snažil přemoci silou, která mu rychle docházela spolu s intonační přesností. Také Vladimíra Chmela v postavě Wolframa von Eschenbach jeho krásný baryton občas neposlechl. Výraznější byly ženské postavy – Csille Boross sice chyběla vášeň, ostatně vzhledem k jevištnímu dění nebylo divu, part Venuše však zvládla dobře, premiéru pak ozdobila Dana Burešová velkoryse pojatou postavou Elisabeth, s dostatečným hlasovým objemem i vláčným výrazem naznačila, jak by wagnerovské postavy měly na jevišti vypadat.

Inscenace připomněla někdejší appiovsky vyprázdněné scénické krajiny Vladimíra Nývlta, režisér Ladislav Štros je však nedokázal se současnými aktéry adekvátně symbolicky rozehrát, převažovaly krajní polohy výtvarných gest a póz, bohužel, nepřirozeně mechanické, případně až naturalistické akce – příchod Tannhäusera jako poutníka měl nádech nechtěné komiky. V každém případě divadlo, jemuž se současné usilování o sice imaginativní, nicméně konkrétní jevištní akce značně vzdálilo. A výrazně spolu se sólisty přispělo k nudnému večeru, jakkoli nechci zpochybňovat zjevnou péči o nastudování obtížného díla.

Brno, Národní divadlo – Richard Wagner: Tannhäuser. Nastudováno v německém originále. Dirigent Jan Zbavitel, režie Ladislav Štros, scéna Vladimír Nývlt, kostýmy Josef Jelínek, sbormistr Josef Pančík, choreografie Jiří Kyselák. Obnovená premiéra 16. 5. 2008. Zdroj Hudební rozhledy 08/2008 - Josef Herman