Scéna.cz 

Laterna Magika slaví padesát let existence

Laterna magika, první multimediální divadlo na světě, oslaví 9. května 2009 přesně padesát let od svého oficiálního otevření. Minulý rok jsme si připomněli počátky souboru, kdy i další instituce vzpomínaly na úspěchy Československa na Světové výstavě Expo 58 v Bruselu. Laterna magika se tehdy vymezovala v rámci principů specificky nové tvorby, vznikl základní umělecký tým, ale jako samostatný soubor s vlastní scénou – tehdy pod Národním divadlem – začala svou historii psát až o rok později. Ředitel divadla Petr Tošovský rozděluje historii Laterny Magiky na tři základní období – 1) výstavnictví, 2) divadlo, 3) samostatnost (do roku 2000 a po roce 2000). Poukázal na to, že Laterna Magika měla v určité době neuvěřitelnou 70% finanční soběstačnost, teprve v posledních letech dochází k finančnímu deficitu. Právě ten se stal rozhodujícím elementem při rozhodování o budoucnosti Laterny Magiky. K 31.12.2009 tedy samostatná éra Laterny Magiky končí , a její představení budou nadále hrána pod hlavičkou Národního divadla.

Jak to všechno začalo
Již způsobem svého vzniku se Laterna magika liší od všech ostatních divadel. První impuls stál překvapivě mimo oblast umění, a to v přípravách na účast ČSSR na mezinárodní výstavě Expo 58, pro kterou se náplň připravovala několik let dopředu. Jedním z odvětví, které se mělo představit, byla samozřejmě i kultura. Divadelní režisér Alfred Radok sestavil tým, se kterým vytvořil program Laterna magika, aniž by tušil, že zakládá soubor. Mezi jeho spolupracovníky byli např. architekt Josef Svoboda, Miloš Forman jako scénárista, režiséři Vladimír Svitáček a Ján Roháč, choreograf Jiří Němeček, výtvarnice kostýmů Erna Veselá, herečky Zdeňka Procházková, Sylva Daníčková a Valentina Thielová, tanečnice a tanečníci Jarmila Manšingrová, Naďa Blažíčková, Yvetta Peškova, Eva Poslušná, Miroslav Kůra, Vlastimil Jílek a další členové Národního divadla... Laterna magika, která „zázračně“ spojila jevištní akci s filmem, měla lví podíl na úspěchu Československa na světové výstavě, na představení se stály dlouhé fronty a ještě před koncem výstavy požádalo čtrnáct států o hostování nebo o licenční provoz tohoto typu divadla.
Program složený z různých čísel byl především společným dílem Alfréda Radoka a Josefa Svobody, kteří už na počátku definovali principy vztahů mezi akcí na scéně a filmem, které Laterna magika rozvíjí: projekce nemůže být jen pohyblivou kulisou nebo jen vytvářet zdání skutečnosti. Film zůstane tím čím je, tedy filmem, a jeviště jevištěm. Těžit se bude jen z toho, jakým způsobem se spojí obsah dějů na scéně, s akcí na filmovém plátně. Dnes Laterna magika zachází se širokým spektrem prostředků, s jejichž užitím má vzhledem ke své bohaté historii pravděpodobně největší zkušenosti, takže každé představení je založeno na jiném principu spojení jeviště a obrazu.

Revue a výkladní skříň
Styl prvního představení udával podobu první etapy vývoje Laterny magiky. V Bruselu se ještě zapojovaly herečky-konferenciérky, živí hudebníci (legendární vystoupení Jiřího Šlitra), ale hlavní břemeno na sebe vzali tanečníci. Laterna magika se stala součástí Národního divadla jako samostatná „výzkumná“ scéna s vlastním uměleckým vedením. Oficiální pražské premiéry se dočkala v zrekonstruované budově paláce Adria na rohu Národní a Jungmannovy ulice (dnes Divadlo Bez zábradlí) , a to 9. května 1959, uměleckým šéfem se stal jaksi samozřejmě Alfréd Radok. V následujících letech byla Laterna zaměřená jak na domácí publikum, tak stále víc na zájezdové programy, pro které byl skládankový charakter prvních představení výhodou. Podle archivních materiálů a pamětníků se jednotlivé části premiérového a následných zájezdových programů měnily, doplňovaly, upravovaly nebo se alespoň měnily jejich názvy. Druhé představení Laterny magiky se příznačně jmenovalo Zájezdový program. Byl s ním spojen také střet s tehdejší socialistickou představou o umění: ministr kultury Václav Kopecký nepovolil jevištní ztvárnění Otvírání studánek Bohuslava Martinů a Alfred Radok odešel z funkce. Až v uvolněnější atmosféře roku 1966 se do Laterny mohlo vrátit zapovězené číslo i jeho režisér. Jedinou výjimkou v programu této éry bylo dramatické představení Hoffmannovy povídky z roku 1963, kritika si ovšem přála Laternu magiku revuální. Také na světové výstavě Expo 67 v Montrealu se Laterna magika prezentovala kratší Revuí z bedny, která se hrála mnohokrát za den.

Skutečné divadlo?
Dramaturgický zlom nastal od roku 1973, kdy Laterna magika začala hledat nový umělecký výraz v podobě celovečerního tvaru, uměleckým ředitelem se na dlouhou dobu stal Josef Svoboda (a je třeba říci, že z jeho nápadů a věhlasu čerpá Laterna Magika prakticky dodnes) . Počínaje Pražským karnevalem, začal se profilovat nový typ představení. Laterna magika se pokusila oslovit i dětského diváka, což se podařilo hlavně premiérou Kouzelného cirkusu v roce 1977. Že toto představení je na repertoáru dodnes a je nejhranějším divadelním kusem ve střední Evropě, hovoří samo za sebe. Kouzelným cirkusem také Laterna zřetelně vstoupila do etapy svébytného mnohovýznamového divadla. Josef Svoboda při oslavách dvaceti let uvádění Kouzelného cirkusu poznamenal: „V lůně celého záměru bylo cirkusové téma, pro které se zrodil šťastný nápad panoramatické pohyblivé plachty, nesoucí filmový obraz a znázorňující rovněž cirkusové šapitó. Tato scénografie zpodobňuje celý příběh a princip Laterny magiky.“ S divadlem se spojovala nová jména: Evald Schorm, Jiří Srnec, Eva a Jan Švankmajerovi... Úspěšná byla i následující Sněhová královna, jejíž choreografii má na kontě Pavel Šmok.
V Laterně magice bylo uvedeno experimentálně i činoherní představení: Noční zkouška (1981) Antonína Máši v režii Evalda Schorma. Hlavní roli režiséra ztvárnil Radovan Lukavský a představení využilo poprvé synchronní promítání s použitím televizních kamer. Laterna magika se tímto představením mimo jiné snažila přesvědčit, že hraje také pro českého diváka, protože už v té době měla nálepku divadla pro turisty. O dva roky později se objevila další činohra, Černý mnich s Janem Kačerem v hlavní roli.
Laterna magika spěla k postavení „klasického“ repertoárového divadla, kde se mísí zábavná a vážná témata, experimentální i tradiční postupy z kořenů, které stojí na principech Laterny magiky a vysoké interpretační úrovni. Prvky tzv. multimediálního divadla měly obsahovat nejen kombinaci médií a žánrů, ale také rozvinout původní metody, nové inscenační postupy. Zvyšovala se úroveň tanečního souboru, který dostával stále více prostoru, zejména od premiéry představení Pragensia, Vox Clamantis choreografky Marcely Benoniové. Od osmdesátých let patřil k repertoárovým stálicím Odysseus choreografa Ondreje Šotha a s hudbou Michaela Kocába. Během příprav, které trvaly bezmála tři roky, se hovořilo o nejtěžším úkolu, který na sebe Laterna magika kdy vzala. Existovaly dokonce dvě verze, jedna se hrála v prostorách Paláce kultury (dnešní Kongresové centrum), druhá byla už určená pro Novou scénu ND, kde Laterna magika hraje od roku 1984 dodnes.

Laterna magika a sametová revoluce
S Laternou magikou je spojována jedna velmi významná událost v dějinách naší republiky. V období, kdy působilo divadlo v prostorách paláce Adria, se od 21. listopadu 1989 stalo na tři týdny nejsledovanějším místem republiky. Veškeré prostory divadla v tu dobu využívalo nově vzniklé Občanské fórum původně založené v Činoherním klubu. Laterna magika byla centrem „něžné revoluce“ při níž došlo k pádu komunismu. Vedení, produkce a členové souboru se stali odpovědnými kontaktními osobami s občany celého Československa. Dvacet čtyři hodin denně registrovali nově vznikající OF v celé republice, nepřetržitě komunikovali telefonicky, vyřizovali korespondenci. Každý den v sále divadla probíhaly tiskové konference s novináři z celého světa, vyráběly a distribuovaly se letáky a další tiskoviny, v divadle spali mimopražští disidenti. Revoluce přinesla, s malým zpožděním, také velkou změnu ve statutu Laterny magiky – od roku 1992 existuje jako samostatná příspěvková organizace.

Samostatní
Laterna magika pokračovala v nastavené umělecké lince. Představení pro tři tanečníky Minotaurus, založené na zobrazení textu stejnojmenné povídky Friedricha Dürrenmatta v překladu Jiřího Honzíka, poprvé použilo počítačovou animaci (v roce 1990). Po revoluci se začala rodit spolupráce se zahraničím. Nejprve to byla Hra o kouzelné flétně v koprodukci s Itálií, později úzké propojení se světem francouzské moderní choreografie. Na tři roky se šéfem baletního souboru Laterny magiky stal Jean-Pierre Aviotte, jehož prvním choreografickým počinem v divadle byl balet Casanova, kterého se po režijní stránce ujal Juraj Jakubisko. Následovaly Hádanky, vysoce oceňované kritikou.
Laterna magika se stále víc obracela do hájemství moderního a současného tance a toto snažení vyvrcholilo v představení Graffiti (2002), kdy se ke slovu dostala mladá generace choreografů. V oblasti tance není nikdo, kdo by neznal jejich jména: Petr Zuska, v současnosti šéf baletu Národního divadla v Praze, Václav Kuneš, který si vydobyl místo na mezinárodní choreografické scéně, a Jiří Bubeníček, proslulý snad ještě více jako tanečník. Přední sólisté Laterny magiky Eva Horáková (v současnosti též šéfka baletního souboru Laterny magiky) a Pavel Knolle byli za své interpretační umění v duetu Les bras de mer (v choreografii Petra Zusky) oceněni jako nejlepší sólový taneční pár. Tuto cenu jim udělily Taneční sdružení České republiky a Únia tanečného umenia na Slovensku spolu s Nadací Českého a Slovenského literárního fondu za rok 2002. Ve stejném roce si oba sólisté ještě vysloužili nominaci na Cenu Thálie. Graffiti byly také posledním dílem scénografa Josefa Svobody (zemřel ve stejném roce), který v něm využil svůj vynález virtuálního plátna, umožňujícího projekci před jevištěm.

Současnost
Nejen Graffiti najdou diváci na současném repertoáru po boku dalších představení. Argonauti v choreografii Jana Kodeta byli inscenováni v rámci zahájení olympijských her v řeckém Volosu přímo na objednávku olympijského výboru. Po Odysseovi a Minotaurovi se tak Laterna magika symbolicky vrátila k řecké mytologii potřetí. V koprodukci s francouzskou La Compagnie Commun vzniklo představení Rendez-vous, které mělo v choreografii J.-P. Aviotta premiéru v Avignonu. Zatím poslední premiéru si Laterna nadělila k letošním narozeninám začátkem sezóny: nese název Cocktail 008 a diváky provádí ukázkami z nejoblíbenějších představení současnosti i nedávné minulosti. Jako bonus obsahuje krátkou retro revui Code 58.08, která vznikla k výročí Expa 58 minulý rok.
I v poslední dekádě s Laternou magikou spolupracují progresivní tvůrci filmového nebo videoobrazu – projekce, kteří s naší "novou vlnou" od premiéry Graffiti souvisí. Jsou rovnocennými partnery nové generace choreografů a tanečníků. Jde především o Ondřeje Anděru, Jana Loukotu a Jakuba Nepraše – ten patří k oceňované osobnosti v současné české a také evropské špičce výtvarníků navazujících na videoart a digitální umění Jeho mnohavrstevné projekce a trikové "video making" naznačují úsilí, jakým směrem by se Laterna magika ráda ubírala, neboť do sebe a k sobě integruje jevištní akci zvláště originálním způsobem, navazujícím tedy na předchozí principy Laterny.

Finance nestačí
Po podstatnou část své samostatné existence – od založení v roce 1992 do roku 2001 byla Laterna magika ekonomicky zcela soběstačná. Mimořádná situace devadesátých let, boom Prahy v turistickém ruchu atd. ji umožnil financovat nejen mimořádně nákladný provoz Nové scény, ale i vlastní rozvoj – zvyšování kvality stálého baletního souboru, investice do technického zařízení i novou tvorbu. Po roce 2002 se situace začala postupně zhoršovat - stagnace výnosů, které nastačily krýt neustálý růst nákladů – růst cen, zvýšení DPH atd. Po složitých jednáních tak i Laterna magika začala být závislá na příspěvku na provoz od svého zřizovatele. Postupně tento příspěvek dosáhl v roce 2008 úrovně 18 mil. Kč, což znamená soběstačnost ve výši 70%. Krize příjezdové turistiky, ke které došlo v roce 2008, znamenala propad tržeb u institucí, které jsou na incoming napojeny – hotely, restaurace, cestovní kanceláře atd., který je odhadován na 25% proti roku 2007. Bohužel ani Laterna magika nebyla v tomto směru výjimkou a výpadek výnosů se jí nepodařilo úsporami nákladů ani jiným způsobem vyrovnat. Hospodářské výsledky roku 2008 znamenaly ztrátu ve výši 6,9 mil. Kč (soběstačnost na místo rozpočtovaných 70% klesla na 53%. V roce 2009 není v silách Laterny magiky tuto ztrátu vyrovnat, stejně tak ministerstvo kultury jako zřizovatel tuto ztrátu nepokryje. Podle zákona o rozpočtových pravidlech pak MK ČR Laternu magiku k 31. 12. 2009 zruší.