Scéna.cz 

Před 100 let zemřel významný architekt Josef Zítek

(4. 4. 1832 - 2. 8. 1909)
Architekt Josef Zítek proslul jako jeden z významných českých architektů 19.století.V průběhu svého života se inspiroval nejrůznějšími stavebními styly, a nejednou byl trnem v oku konzervativcům... Mezi nejvýznamnější stavby, na nichž se podílel svým architektonickými návrhy, patří především Národní divadlo, Rudolfinum, Mlýnská kolonáda v Karlových Varech, ale také muzeum ve Výmaru.

Josef Zítek se narodil v roce 1832 v Praze. Svého otce ovšem nepoznal, protože se stal obětí cholery, která v té době v Praze řádila. Přesto, že rodina žila v chudých poměrech, poslala paní Zítková oba syny na studia. Starší Jan se stal profesorem kreslení, Josef studoval na reálce a v roce 1848 se zapsal na pražskou polytechniku. Nicméně za krátkou dobu se rozhodl odejít do Vídně, kde se zapsal současně na polytechniku a na akademii výtvarných umění. Po ukončení studií pracoval u architekta Josefa Krannera. První větší úspěch zaznamenal v roce 1857, kdy po krátké cestě do Terstu a Benátek vypracoval v novogotickém slohu projekt velkého farního kostela – získal za něj cenu na výstavě Akademie výtvarných umění ve Vídni. V letech 1857-58 spolupracoval v atelieru profesorů van der Nülla a Siccardsburga na soutěžních návrzích České spořitelny, vídeňské univerzity a burzy. Koncem roku 1858 získal státní stipendium na studijní cestu do Itálie. Právě tady se nejvíce inspiroval pro svou budoucí tvorbu – nadchly jej římské stavby, vykopávky v Pompejích. Začal se více zajímat o antické, středověké a hlavně renesanční stavby. Po návratu z Itálie krátký čas učil na akademii van der Nülla, pracoval na podrobných nákresech pro dvorní vídeňskou operu a vytvořil několik návrhů pro Čechy: úpravu schodiště Thunova paláce v Praze a dva návrhy pro Jindřichův Hradec. V srpnu 1862 získal další stipendium – tentokrát na cestu do Francie, Německa a Belgie. Během cesty obdržel od vévody Beauforta Spontiniho objednávku na přestavbu zámku Bečova u Karlových Varů. Když se v roce 1862 vrátil do Vídně, vypracoval plány na přestavbu pivovaru v Petrohradě pro hraběte Černína a na zámek a lovecký pavilon pro Bečov (ty však nebyly uskutečněny). V roce 1863 odjel do Výmaru, kde celý rok osobně řídil stavbu muzea a nakonec byl požádán o trvalé působení ve Výmaru. Nepřijal a vrátil se do Vídně, kde získal stavitelskou koncesi. V témže roce se ale uvolnilo místo na pražské polytechnice a na sklonku roku zde Zítek zahájil profesorskou činnost. V roce 1866 započala práce na nejvýznamnějším díle jeho života- stavbě Národního divadla. V té době provedl Zítek ještě dvě významné stavby: kolonádu v Karlových Varech (stavba započata r. 1871) a společně s J. Schulzem Rudolfinum (soutěž r. 1874). Po požáru Národního divadla v r. 1881 byly Zítkovy vnucovány rekonstrukční návrhy, které pro něj byly nepřijatelné a tak se další spolupráce vzdal (vina prý byla jak na straně Sboru a stavebního výboru, ale také ve tvrdohlavosti a výbušnosti Zítkově (viz nedávno reprízovaná inscenace podle J.Dietla - Spor architekta Zítka). J.Zítek nejprve odjel do ciziny, a poté se zcela stáhl do ústraní. Od té doby se již nevěnoval tvůrčí práci, ale působil jako poradce (např. byl členem ředitelství stavby dómu sv. Víta, komise pro úpravu Karlštejna ad.). Žil od té doby převážně na statku ve Lčovicích, který získal v roce 1881 sňatkem s Bertou Lippertovou. Odtud jezdil přednášet na pražskou německou polytechniku (do r. 1904). Při odchodu do výslužby nicméně získal uznání od císaře a v roce 1908 mu byl udělen titul barona. Zemřel v roce 1909 a je pochován v Malenicích poblíž zámku a velkostatku Lčovice.