Scéna.cz 

Pražské muzeum gramofonů je vzácností

Unikátní pražské Muzeum gramofonů a fonografů (v domě U Zlatého melounu v Michalské ulici v Praze 1) vystavuje na devadesát funkčních přístrojů z let 1898 až 1938. Návštěvníci zde také najdou ojedinělou sbírku krabiček od gramofonových jehel, dobové reklamy a plakáty, fonografové válečky, gramofonové desky a také například gramofon od známého českého skladatele Karla Hašlera.

„Nejmasovější rozvoj gramofonů byl na přelomu devatenáctého a dvacátého století a právě z tohoto období jsme dohromady deset let sbírali a shromažďovali tyto přístroje, které tolik zasáhly do lidského života,“ popisuje sběratel Karel Mráz a doplňuje, že v rámci možností zůstaly všechny gramofony v původním stavu nebo byly podle dobových fotografií mírně zrekonstruovány.

U zrodu fonografu, tedy přístroje, který zaznamenával a reprodukoval řeč, stál Thomas Alva Edison. Vznikl jako výsledek práce při vynalézání telegrafu a telefonu. Zvuk se zaznamenával nejprve na parafinový papír, později na voskové válečky a postupem času na termo-plastické desky. V roce 1926 se Edisonovi podařilo uvést na trh desku o průměru 25 cm, jejíž každá strana vydržela hrát neuvěřitelných dvacet pět minut.

V muzeu gramofonů jsou shromážděny různé typy těchto přístrojů – fonografy, gramofony s troubou, skříňové, kufříkové, dětské, ale i luxusní mahagonové. Vzácností je koncertní gramofon z počátku 20. století, který má největší vyráběnou desku o průměru půl metru. Kromě veřejných produkcí byl používán i k ozvučení filmů. Další unikátností je ve své době nejmenší vyráběný gramofon uložený v kovovém pouzdře o průměru 11,5 cm nebo mincovní automat, tedy jakýsi předchůdce dnešních jukeboxů. Po vhození mince přehrál jednu stranu gramofonové desky a nesměl chybět v žádné hospodě a šantánu.