Scéna.cz 

Vítězslav Nezval – 110. výročí narození

(26. května 1900 - 6.dubna 1958)
Vítězslav Nezval patřil v době mého dětství k nejoblíbenějším básníkům. Lehkost, s jakou dokázal psát nejen básně, ale i díla všech dalších žánrů – dramata, knihy pro děti, cestopisy, byla neuvěřitelná. Druhá část jeho života byla výrazně spojena s obdobím socialismu a jeho politikou, a tak zásluhy o českou literaturu meziválečného období - byl spoluzakladatel poetismu a vůdčí osobnost surrealismu - dnes téměř upadly v zapomnění.

Vítězslav Nezval se narodil v rodině venkovského učitele v Biskoupkách. S jižní Moravou byla spojena i značná část jeho díla (mj. vzpomínky Z mého života, 1959). Studoval nejprve na gymnasiu v Třebíči, poté studoval jeden semestr právnickou fakultu v Brně, ale vzápětí přestoupil na filosofickou fakultu v Praze. V roce 1922 vstoupil společně s Karlem Teigem do Devětsilu a poté se stal iniciátorem českého avantgardního hnutí. V roce 1924 vstoupil do KSČ. Nejprve pracoval jako tajemník v redakci Masarykova slovníku naučného, později se věnoval spisovatelství. Publikoval v Rudém právu, Tvorbě, Odeonu, Nové scéně, Lidových novinách ad. Výrazně ho ovlivnily cesty do zahraničí – kromě SSSR, také Francie, Itálie a Řecka. Na cestách se setkal např. s André Bretonem, pod jeho vlivem založil Skupinu surrealistů v Čechách (1934-38).
Po roce 1945 byl jako funkcionář KSČ velmi aktivní, díky tomu získal řadu oficiálních poct a funkcí. Jeho tvorba z té doby doznala kvalitativní pokles, doslova chrlil budovatelské básně. Rozporuplnost jeho tehdejší tvorby charakterizuje např. Zpěv míru – rozsáhlá báseň, ve které se střetají kouzlené básnické obraty s prvoplánovým budovatelským veršováním.
Vítězslav Nezval zemřel na zástavu srdce a je pohřben na pražském Vyšehradě.

Jeho rozsáhlé dílo mapuje oblouk nadaného autora-bouřliváka, pro kterého psaní bylo hrou, který dokázal zacházet s češtinou obdivuhodným způsobem, v režimem upřednostňovaného autora, který využil svého postavení a dokázal užívat života plnými hrstmi. V jeho tvorbě tedy najdeme spoustu dobových, zapomenutelných opusů, ale také díla, které se řadí do zlatého fondu české literatury 20.století. Z období poetismu stojí za přečtení přinejmenším Abeceda, Básně noci (Edison, Podivuhodný kouzelník, Akrobat), z počátku 30.let sbírky Pět prstů, Skleněný havelok či Sbohem a šáteček, z období surrealismu Žena v množném čísle, Absolutní hrobař a Praha s prsty deště. Pro mnohé se stala kultovní sbírka 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida (1936), inspirovaná poezií Francoise Villona či vlastenecké sbírky konce 30.let Matka Naděje a Pět minut za městem. I ve sbírkách z období socialistického realismu najdeme zajímavé básně, např. ve sbírkách Z domoviny či Chrpy a města.

Z prozaického díla nejvíce zaujme „černý román“ Valérie a týden divů (1932), který byl v roce 1970 zfilmován a dětská kniha Anička Skřítek a Slaměný Hubert. Z dramatické tvorby je dodnes hráno půvabné veršované drama Manon Lescaut (1940). Největšího zahraničního ohlasu se dočkalo jeho varovné drama poukazující na nebezpečí atomové války Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, které bylo přeloženo do angličtiny, francouzštiny, ruštiny a esperanta.
Vítězslav Nezval dále vydal encyklopedii moderních básnických směrů a několik literárních studií o českých autorech (Jiří Wolker, Karel Čapek, Josef Čapek, Jaroslav Vrchlický, Petr Bezruč ad.) a přeložil několik děl André Bretona (např. Co je surrealismu). Byl kromě toho také textařem písní (jeho písně zpívali např. Vlasta Burian, Hana Hegerová, Helena Vondráčková). a mnohé jeho básně se dočkaly zhudebnění (Jan Spálený, Štěpán Rak, Karel Plíhal, Petr Ulrych ad.).