Scéna.cz 

Červení střelci a kartářka ve Zlaté uličce

Po roční pauze budou turisté moci opět vstoupit do Zlaté uličky na Pražském hradě. Ulička prodělala archeologický výzkum a celkovou rekonstrukcí byla zachráněna před nebezpečím, kterým ji ohrožovala spodní voda.
Zatímco v minulosti byly v 16 dochovaných stavbách převážně obchody a o původním účelu domečků bylo dost nesnadné udělat si správnou představu, vychází nová expozice z historické skutečnosti.

Ulička vznikla v 16. století díky „červeným“ hradním střelcům, kteří tak byli nazýváni podle barvy své uniformy. Chránili hradby, brány a věže Hradu a měli i další úkoly - sloužili např. šlechticům uvězněným v Bílé věži a v Daliborce. Byli rozpuštěni až za Josefa II. v roce 1784. Když se v roce 1597 opravovala jagellonská hradba, požádali střelci Rudolfa II., aby si mohli v obloucích hradební zdi pořídit „komůrky“ a císař jejich žádosti vyhověl.
Rekonstruovaný příbytek jednoho z červených střelců s patrem na spaní, krbem a zbraněmi se nachází v domku čp. 13. Pokud střelci nesloužili, jistě se zdržovali s další veselou společností v krčmě, podobné té, kterou dnes uvidí návštěvníci. Že tam bylo někdy opravdu velmi živo, dosvědčují stížnosti abatyší z vedlejšího kláštera sv. Jiří. V krčmě je přístupná nejen místnost, kde se popíjelo ale i zákulisí – kuchyně s ohništěm, kuchyňským nářadím, věnci cibule a mísou vajec, noži a sekerou na maso, sklep se sudy a spíž s bažanty a zajíci.
Ve Zlaté uličce vystřídali střelce v nové době další nájemníci. Byli mezi nimi umělci- např. v domě čp. 22 Franz Kafka nebo Jaroslav Seifert (domek se nedochoval)- i mnohé velmi zvláštní osoby. K těm nejproslulejším patřila před druhou světové válkou vyhlášená pražská kartářka a jasnovidka „Madame de Thebes“ alias Matylda Průšová. Chodila stále v černém a doprovázel ji černý kocour. Byla známa i v zahraničí a o jejích schopnostech vypovídají i věštby o konci 2. světové války a pádu Hitlera. Není zřejmé, zda si předpověděla i svůj vlastní osud- byla kvůli takovým předpovědím zatčena gestapem a při výslechu umučena. Její byt se podařilo téměř přesně zrekonstruovat, karty zde ovšem nikdo zatím nevykládá.
V domku na konci uličky nad schody měl svůj filmový archiv amatérský filmový sběratel a historik Josef Kazda. Po roce 1948 a na počátku padesátých let se kolem něj scházela umělecká společnost – Jan Werich, Jiří Trnka, Jiří Brdečka a jiní zájemci o historii filmu. V jeho bytě zaplněném krabicemi s filmy a všemožnými dalšími předměty nyní poběží smyčka s historií filmových záběrů Pražského hradu.

V roce 1953 vykoupila domky od majitelů Kancelář prezidenta republiky a nechala Zlatou uličku upravit podle návrhu Jiřího Trnky pro návštěvnický provoz. K této koncepci se vrací i její současná podoba s nápaditě pojatou expozicí, kterou lze shlédnout v rámci návštěvnických okruhů Pražského hradu.