Scéna.cz 

Rytmy + pohyb + světlo. Impulsy futurismu v českém umění

Nejvýznamnější výstava připravená Západočeskou galerií v Plzni v roce 2012 představuje reprezentativní výběr českého umění první třetiny dvacátého století s tematickým zaměřením na zachycení a evokaci pohybu, rychlosti a dynamiky. Toto téma se v návaznosti na rostoucí dynamiku moderního života dostalo do popředí zájmu především u italských futuristů, od nichž se buď přímo, nebo zprostředkovaně rozšířilo i do českého moderního umění. Výstava sleduje cesty, jimiž se futuristické principy zhruba v letech 1910-1930 do českého umění dostávaly, podoby, jakých zde nabývaly, a významy, jež s nimi autoři spojovali. Vystavena jsou díla např. Františka Kupky, Emila Filly, Otto Gutfreunda, Bohumila Kubišty, Růženy Zátkové, Václava Špály, Josefa Čapka a mnoha dalších, na 120 vybraných děl zapůjčených z 25 muzeí a galerií či soukromých sbírek.
Výstava je koncipována interdisciplinárně a ukazuje vedle výtvarného umění i různá technická řešení zachycení pohybu, rychlosti a dynamiky (optické přístroje, chronofotografie, film).

České moderní umění desátých let 20. století se tradičně spojovalo s kubismem, což však značně zúžilo spektrum projevů tehdy aktuálních výtvarných proudů. Vedle kubismu byly více sledovány pouze vazby k expresionismu, zejména pro nepřehlédnutelnou symboliku existenciálních témat. Jiné podněty (např. futurismus, orfismus, abstrakce) nebyly ještě v českém umění dostatečně analyzovány. Platí to zejména o futurismu, který je stále chápán ve velmi zúženém pojetí. Redukuje se na zachycení moderního světa či mašinismus, vedle toho jsou (právem) kritizovány jeho militantní polohy. Už se však nemluví o myšlence intuitivního poznání vycházející z Bergsona, jež se snaží vizuálně obsáhnout vnitřní život věcí, nebo o abstraktním ztvárnění rytmů či duševních stavů.

Zaměření na tyto přehlížené otázky je úkolem této výstavy. Sleduje cesty, jimiž se futuristické principy do českého umění dostávaly, podoby, jakých zde nabývaly a významy, jež s nimi autoři spojovali. Nabízí tedy poněkud jiný úhel pohledu na české umění první třetiny 20. století. Ukazuje, že se myšlenka zachytit, evokovat, předvést pohyb, kterou do značné míry inicioval futurismus, odvíjí několika směry. Jeden zachovává tradiční umělecké formy a míří k symbolickému abstraktnímu výrazu, další se přiklání ke konceptuálnímu využití či znakovému jazyku a konečně třetí zapojuje do výtvarného díla reálný pohyb. Všechny tři metody, každá jiným způsobem, se dotýkají futurismu, ale jeho podněty už zpracovávají samostatně a po svém.

Expozice tedy odkrývá přehlížené souvislosti české a evropské tvorby a zároveň ukazuje spojitost moderního výtvarného umění s tehdejší vědou a technikou i dobovými myšlenkovými proudy, její záběr je tedy širší než čistě výtvarný. Výstava věnovaná českému futurismu probíhá ve výstavních prostorách Západočeské galerie v Plzni Masné krámy do 13. ledna příštího roku.