Scéna.cz 

Zemřela Květa Legátová

(3. listopadu 1919 – 22. prosince 2012)
Spisovatelka, známá pod jménem Květa Legátová, zemřela v požehnaném věku 93 let. Život jí dopřál mohutný literární come-back v 90. letech 20. Století (mnozí se dokonce domnívali, že šlo o pozdní debut) a doslova se proslavila svými romány o fiktivní moravské vesničce Želary. Toto její dílo se dočkalo nejen zfilmování, ale před časem se objevilo i ve scénické formě v divadle Rokoko. Kdo tedy byla Květa Legátová?

Narodila se 3. listopadu 1919 v Podolí u Brna jako Věra Hofmanová. Na brněnské univerzitě vystudovala češtinu a němčinu, a poté matematiku a fyziku. Celý život pracovala jako učitelka (jako studentka prý učila soukromě děti milionářů). Krátce působila na brněnské konzervatoři, poté učila na různých školách ve Valašsku a Moravském Slovácku, zejména v oblasti Kopanice, kam jsou zasazeny příběhy jejích Želar. Psát začala už ve 40. letech. V rozhovoru pro Instinkt prozradila, že se styděla publikovat pod svým jménem, a proto požádala svou hezčí kamarádku, aby mohla používat její jméno jako pseudonym. Jako Věra Podhorná publikovala v časopise Host do domu, a vydala své první knížky – prvotinu, knížku povídek Postavičky vydala v roce 1957 (už tady se objevily dětské postavy Vratislava Lipky a Jiřinky Bojarové). V roce 1961 následoval dívčí román Korda Dabrová. V 50. letech patřila k takzvané brněnské "škole" rozhlasové hry, její rozhlasovou prvotinou byla patrně Studentská komedie (1963), další byly Sestra (1965), Ta vteřina, experimentální Třetí planeta, Zajatec, Triumf Razumova, Ostrov slušných lidí, Dopis od chuligána (1965), Červenou náušnici (1967) a Vraždu v lomu (1970). Některé z textů vyšly v posledních deseti letech ve výborech – Pro každého nebe (2003), Posedlá a jiné hry (2004). Autorka se ovšem proslavila pod zcela jiným jménem – Květa Legátová (tento pseudonym si opět vypůjčila od jedné z přítelkyň). Krátce za sebou vyšly Želary (2001), drobné příběhy obyvatel beskydských Kopanic v období 1. republiky, za které získala Státní cenu za literaturu v roce 2002. V tomto roce následovalo vydání knihy Jozova Hanule (2002), jejíž válečný příběh je umístěn do Želar v období 2. světové války.