Scéna.cz 

Dokumentární cyklus - Když v tom jedou ženy

Nezaměstnaná Zuzana, distributorka oblíbených farmářských bedniček Jitka, Ela původem z Ukrajiny a operní diva Helena… tyto čtyři odlišné ženy spojuje jedno – s větším či menším úspěchem bojují se závislostí (nejen) na alkoholu, stejně jako tisíce dalších v České republice. Mají společné také to, že se staly hlavními hrdinkami unikátního šestidílného dokumentárního cyklu KDYŽ V TOM JEDOU ŽENY, který natočila režisérka Theodora Remundová a který od 26. února během čtyř středečních večerů na programu ČT2 uvede Česká televize.

„Osudy našich hrdinek jsme sledovali během tří let,“ říká Theodora Remundová, která na natáčení úzce spolupracovala se spoluscénáristkou Klárou Formanovou. Výsledkem jsou čtyři příběhově uzavřené pětačtyřiceti minutové díly o každé z žen. Dva díly navíc ukazují skupinovou terapii v pavilónu závislostí v Psychiatrické léčebně Bohnice.

„Dokumenty jsou unikátní především díky otevřenému postoji všech účastnic,“ vyzdvihuje Remundová „Ženy jsme natáčeli zblízka v jejich přirozených mezilidských vztazích, ukazujeme, jak snadno člověk do závislosti spadne a jak je těžké se z ní dostat zpět,“ uvádí. Závislost se díky tomu tvůrcům podařilo zachytit z různých úhlů. „Na alkoholu, drogách, hracích automatech a práškách je blbé to, že jsou po všech stránkách destruktivní, zasahují do těla i společnosti. Ničí mezilidské vazby,“ pokračuje Remundová. Zároveň ale dokumenty obsahují naději, že je možné s tímto onemocněním něco dělat a že návrat k normálnímu životu je možný.

Režisérka se k tématu dostala v podstatě náhodou – přijala nabídku Kláry Formanové, která tehdy pracovala jako terapeutka v Bohnicích, a herečky Evy Holubové natočit něco „osvětového“ o alkoholových a jiných závislostech u žen. „Teď, když se ohlížím zpět, uvědomuji si, že to bylo vlastně velmi lehkovážné, že jsem si nějak nepředstavovala, že závislost je pekelně těžké téma. Možná právě proto, že v mé bezprostřední blízkosti se s alkoholem, prášky, drogami nikdo netrápil,“ říká Remundová. S projektem seznámila klientky ambulantní terapie v Bohnicích z pavilónu závislostí číslo 7. „Natáčeli jsme pak s těmi, které projekt zaujal. Ženy hlavně chtěly vypovídat o své zkušenosti a zprostředkovat divákům své snažení se ze závislostí vyrovnat. Ukázat, že závislí lidé jsou mnohdy velmi cenní, ale že opravdu změnit svůj život, životní styl, prorazit navyklé životní vzorce, není vůbec snadné,“ vysvětluje Remundová.

Během tří let natáčení vznikl přirozeně mezi režisérkou, štábem a aktérkami kamarádský vztah. „Hodně jsme spolu mluvili, ať už po telefonu nebo i osobně mimo natáčení. V tom mi také velmi pomáhala Klára. Opravdu jsme je ještě kromě natáčení chtěly podpořit v abstinenci, přinejmenším naší sounáležitostí. Nedokážu si představit, že bych je jen tak objektivně pozorovala,“ říká Remundová. Natáčení bylo i z tohoto důvodu náročné. „Změnilo mě to, já nejsem až tak silný člověk. Víc než před tím se skláním před lidskou tvořivostí. Štěstí člověka je v tvořivém jednání, ať je to vaření, vyšívání nebo chytré vedení velkého podniku, a v lásce k sobě. Proto také říkám, že náš projekt je o hledání ztracené lásky,“ objasňuje své pocity Remundová.

I když dopředu nebylo nic dané a nebyla i jistota, zda si hrdinky vše nakonec nerozmyslí, vzniklo nakonec hodně zajímavého materiálu. „Do střižny jsem šla za střihačem Zdeňkem Markem s určitou představou, kudy se vydat. Navíc Zdeněk nerad ve filmech používá hudbu, proto v našich dokumentech je hodně málo hudby a sentimentu. Rozhodující veličinou našeho střihu byla logika,“ dodává Remundová.

„Závislost - a každý si může dosadit to, s čím bojuje - je všude. Závislost je bludný kruh. Závislost nás připravuje o svobodu. Chtěla bych, aby naše dokumenty byly impulsem k zamyšlení nad našimi životy skrze otevřený pohled do života jiných,“ uzavírá Theodora Remundová.

Tvůrkyně také v souvislosti s dokumenty upozorňují na anonymní telefonní linku, kterou může využít každý, kdo potřebuje poradit, má pocit, že je ohrožen rizikem vzniku návyku, závislosti, nebo lidé, jejichž blízcí mají obdobný problém. Provozuje ji Centrum sociálně zdravotních služeb Praha 17 a linka funguje každý čtvrtek od 8 do 23 hodin na číslech 235 311 791 nebo 724 307 775. Terapeutka poskytuje telefonickou pomoc, intervenci, nebo možnost doporučení k osobní konsultaci s odborníkem včetně nabídky konkrétního zařízení v místě bydliště.

Přehled termínů vysílání na ČT2 a hrdinek jednotlivých dílů, stopáž: 45 minut:

26. února 2014, 22:00 - Abstinence na prvním místě
Atraktivní bruneta Jitka (1965) je matkou čtyř dětí, která se potýká se závislostí na alkoholu. Vidíme mladě vyhlížející ženu, která vyznává zdravý životní styl, pracuje jako distributorka oblíbených farmářských bedniček, věnuje se makrobiotickému vaření, neváhá jet pomoci jako dobrovolnice při povodních na severu Čech, a přesto recidivuje, jako kdyby nechtěla, či se neodvažovala nahlédnout do svého vnitřního světa a konkrétně pojmenovat, co ji k opakovaným recidivám přivádí. Jitka chce žít tady a teď a minulost ji nezajímá. Celý příběh významně oživují Jitčiny ne zcela nekonfliktní dialogy s jejím partnerem Radkem.

5. března 2014, 22:00 - Chci získat zpět svou dceru
Ela (1969) je původem Ukrajinka. Po příchodu do ČR se nevyrovnala se změnou prostředí a začala brát tvrdé drogy, bylo jí tehdy 32 let. Ela se začala léčit, ale opakovaně recidivovala. Po deseti letech těžkého zápolení se ale Elin přístup k abstinenci radikálně změnil. Během poslední recidivy totiž počala dcerku Sofii. My Elu poprvé vidíme dva měsíce po porodu, malá Sofie byla svěřena do dočasné péče Elině sestře Nataše. Ela nastupuje cestu k uzdravení a získání svého dítěte zpět. Sestra Nataša však s návratem Sofky k Ele nesouhlasí, ačkoli Ela abstinuje. Mezi sestrami se rozhoří boj o dítě.

12. března 2014, 22:00 - Střízlivá Helenka, 22:45 - Letní hovory ze sedmičky
Operní diva Helena (1955) je pečlivě upravená, roztomilá, vtipná paní, u které by nás ani náhodou nenapadlo, že má nějaký problém. A přesto právě ona se už tak dlouho pokouší vybřednout z alkoholové, ale zejména lékové závislosti. Helenka se po léčbě snaží přestěhovat z ubytovny do vlastního bytu, odváží se přes velký strach opravovat poničené vztahy se svou rodinou, soutěží v populárním pořadu Česko hledá talent, zpívá. A hlavně se aktivně doléčuje. Vnitřní pasivita je přesto její velký nepřítel.

19. března 2014, 22:00 - Mámo, já jsem tady, 22:45 - Zimní hovory ze sedmičky
Sledujeme cestu 33-leté Markéty za svou závislou mámou Zuzanou (1959) z Prahy do Olomouce. Máma Zuzana je inteligentní žena, která se vždy, když se snažila, dařilo sehnat zaměstnání. Pracovala jako obchodní asistentka v luxusních buticích, podnikatelka i jako obchodní cestující. Po třicítce se však začala potýkat se závislostí. Nyní v padesáti se snaží "začít znovu" v chráněném bydlení v Olomouci. Markéta vyrostla bez otce, ve společné domácnosti s matkou a babičkou. Otevřenost Markéty i Zuzany obnažuje tíhu nejsilnějšího pouta (vztahu matky a dcery) poznamenaného závislostí. Najde dcera cestu k mámě, podaří se jim prolomit nánosy lží a předstírání, kterými je jejich vztah už léta poznamenán?