Scéna.cz 

U svaté Kláry v Chebu

Průčelí barokního kostela sv. Kláry v Chebu přesně nenapovídá, co se za ním skrývá – neznalý situace pozoruje půvabnou barokní architekturu vzbuzující zájem se podívat i dovnitř. Je otevřeno a do vstupní haly proudí davy lidí, staří, mladí, rodiny s dětmi, všichni, kdo chtějí zažít neobvyklou atmosféru „Noci kostelů“. Vstup do chrámu je skutečně překvapením- snad nikde není vidět barokní architektura v tak nezvyklém monochromním provedení – všechno je bílé – jediný nádherný Diezenhoferův prostor, kde detaily mají stejnou hodnotu jako celek, jen stíny naznačují plasticitu, jinak nesmírný obraz čistoty, jednoduchosti.

Místo oltáře rozměrné varhany s měděnými píšťalami sahající až ke klenbě, naproti na oratoři ještě jedny poněkud menší. Lidé obhlížejí koncertní síň, posedávají na židlích a očekávají další události. Skupina návštěvníků směřuje k jednomu z východů ústícímu na malé nádvoří. Najednou se všichni zarazí v úleku a pak se ozývá pobavený smích a výkřiky dětí. Z pod zábradlí se vynořila bílá postava na chůdách s tváří Charlie Chaplina a vítá příchozí, další „Charliové“ postávají na nádvoří a předvádějí smějícím se divákům různé triky. Z mraků se spouští déšť, ale lidé se vejdou pod stanovou střechu improvizované kavárny, kde se dát popít káva, čaj nebo víno a ochutnat skvělý rebarborový koláč místních dobrovolnic. Trasa vede dále po schodech na oratoř, kde jsou další atrakce. Pro dospělé výstava o slavném barokním architektu a místním rodáku Balthasaru Neumannovi, který vymyslel pozoruhodnou pomůcku pro stavitele – „Instrumentum Architektury“ – pro nás laiky něco jako kombinace logaritmického pravítka a kružítka- v originále si jej každý může prohlédnout. Jsou tu dřevěné modely jeho staveb a velký stůl s dřevěnými kostkami, kolem něhož se tísní kupa dětí. Realizují své projekty, hlavně věže, jejichž výška sahá až do „nebe“ a tak se často zřítí. Do chrámového ticha a nyní už i barokní hudby zaznívají neharmonicky dunivé zvuky sypoucích se kostek. Nevadí to ale příliš ani posluchačům a kupodivu ani varhaníkům, všichni jsou dnes jaksi tolerantnější. Varhanice u velkých varhan a varhaník u malých zahájili koncert slavnostním Pochodem Dánského prince. Poslouchat jak si oba nástroje odpovídají, jak se doplňují, jak tu vůbec funguje akustika je zážitek. Z oratoře lze vidět zaplněné auditorium dole a téměř neuvěřitelnou věc, podium kolem varhan je olemováno jako korálky samými malými špunty. Posedávají, popolézají, mávají rukama do rytmu, hra na varhany je zcela pohlcuje a fascinuje. Varhanice uvádí skladby a zábavně vysvětluje klady i zápory své profese. Vedle populárních barokních „šlágrů“ zahrají s varhaníkem i něco, co se rozhodně s varhanami nepropojuje – jazzovou improvizaci. Po koncertě následuje workshop a děti si mohou společně s rodiči své dojmy i představy o hudbě ztvárnit na ohromných papírových listech. Už je dost pozdě, ale je pátek a nikomu to nevadí, nejméně dětem a nikomu se nechce domů.