Scéna.cz 

Svatý Kliment, dominikáni a Klementinum

Málokterý světec se u nás zabydlel tak hojně (zejména na počátku) jako svatý Kliment. A zdá se, že se mu zvlášť zalíbilo v pražském Klementinu. Jeho cesta z Říma do Prahy byla ale velmi dlouhá a strastiplná. Tento třetí (někde se uvádí čtvrtý) následník sv. Petra byl za císaře Trajána poslán do vyhnanství na Krym, kde pokračoval v evangelizaci. Pohanům se tím nijak nezavděčil a ti ho zabili – měli mu přivázat na tělo kotvu a svrhnout ho do moře. K novému životu jej vzkřísili až naši věrozvěstové Konstantin – Cyril a Metoděj, kteří se v kauze objevování jeho ostatků kvalifikovali jako první archeologové.

V jejich společnosti putoval svatý Kliment z dalekého Černomoří na Velkou Moravu, kde pravděpodobně zanechal určitou část svého skeletu. Poté byl slavnostně přivítán ve své domovině v Římě a pohřben do kostela San Clemente, kam se za ním vydávají poutníci dodnes.
Z moravského podílu obdržel něco po svém křtu kníže Bořivoj, aby mohl vybudovat kostel svatému Klimentu na Levém Hradci. A tady už se světec přiblížil Praze a zahájil tažení, které ho posléze zavede do dnešního Klementina.
V románské Praze mu věnovali hned několik kostelů. Jeden z nich stával na Poříčí, v dnešní Klimentské ulici. Tady se do jeho příběhu zapojují dominikáni, kteří se v Praze objevili kolem čtvrtiny 13. století a usadili se zde. Nepobyli tu příliš dlouho, patrně v souvislosti s budováním hradeb museli toto místo někdy ve 30. letech opustit, ale ještě stihli u jednoduchého obdélníkového kostelíka vystavět čtverhranný presbytář.
Jakoby je svatý Kliment přitahoval, jejich dalším stanovištěm bylo okolí jiného kostela sv. Klimenta u paty bývalého Juditina mostu. Nebyl-li to svatý Kliment, kdo je sem zavedl, jak pravý legenda, tak určitě vhodná poloha a štědrost krále Václav I. a mělnického kanovníka a probošta, krátce i biskupa Pelhřima. kteří jim umožnili, aby si zde mohli vybudovat klášter. Církevní i světské autority uvítali přítomnost dominikánských kazatelů v Praze, neboť si od jejich činnosti slibovali nápravu duší sváděných nepravostmi městského života.
Jak to bylo skutečně se založením dominikánského kláštera, zůstávalo dlouho záhadou. Vědělo se o něm z písemných záznamů, ale jeho přesná poloha byla neznámá a podobně nejasná byla i zdejší existence zmiňovaného románského kostela sv. Klimenta. Až donedávna, než do této informační temnoty vrhli světlo archeologové. Přišli sem v souvislosti s pracemi na revitalizací areálu Klementina a během několika let (2013 až 2015) se jim podařilo učinit zásadní objevy. Odkryli základy kláštera zejména v prostoru Studentského nádvoří a získali představu o jeho velikosti a podobě. Identifikovali jeho severní křídlo o celkov&e acute; délce 51 metrů, v němž jen refektář měl na délku 37 metrů a ve východním křídle kapitulní síň s kaplí. Dominikáni respektovali tradici a o trochu později – ve druhé polovině 13. století – připojili jižně od rajského dvora ke konventu chrám svatého Klimenta, jehož pozůstatky se nacházejí ve hmotě renezančního kostela sv. Salvátora a presbytář pod jeho závěrem. Některé stavební prvky objevené při výzkumu svědčí o podobnosti s výzdobou a architekturou kostela v klášteře sv. Anežky a řadí tak sv. Klimenta k prvním raně gotickým stavbám. Dominikáni mohou tyto objevy považovat za pěkný dárek u příležitosti letošního osmisetletého jubilea založení řádu.

To ale nebylo všechno, archeologové nalezli ve sklepení vedle Vlašské kaple také zdivo z dobře opracovaných kvádříků, typické ještě pro románské stavitelství, které jedna z interpretačních možností přiřazuje vůbec prvnímu svatému Klimentu na tomto místě. Podstatná část zdiva by se tak nacházela pod sakristií dnešního sv. Salvátora a pod Vlašskou kaplí.
S dominikánským sv. Klimentem se setkali jezuité, když přišli do Prahy v roce 1556. Byl značně omšelý jako celý klášter, asi takřka na spadnutí, nejen tím, že se do něj zahlodal zub času ale hlavně „péčí“ husitů v roce 1421. Jezuité se rozhodli kostel zbourat a přestavět už v renezančním a následně barokním slohu. Chrám však dostal jiné zasvěcení podle jezuitských zvyklostí- svatý Kliment musel ustoupit většímu pánu, příteli Jezuitů – samému Spasiteli – San Salvátoru. Aby mu to nebylo líto a jako navázání na předchozí situaci, byl na počátku 18. století vybudován za sv. Salvátor em nový barokní svatý Kliment, dnes katedrála řecko katolické církve. Co se stalo s nejstarším sv. Klimentem, pokud vůbec existoval, se asi hned tak nepodaří rozřešit.
Ne zcela běžné nakupení světcových svatyň se odrazilo v názvu celého areálu, kterému se začalo přezdívat a přezdívá až dodnes Klementinum, nyní v povědomí ovšem spíš jako synonymum pro Národní knihovnu. Významné archeologické nálezy zmizely opět pod zemí, informují o nich jen fotografie na venkovní zdi haly služeb. Běžný čtenář, který se o věc „hlouběji“ nezajímá a jen tak projde kolem, netuší, na jak významných místech pro naši historii se tu nachází...