Scéna.cz 

Výtvarné tipy 30. týden

Profily velikánů: J. S. Chardin
Velký kouzelník zátiší a portrétů. Francouzský cyklus dokumentů (Premiéra)
Narodil se roku 1699. Jeho otec vyráběl biliáry. Syn Jean Siméon Chardin nejprve maloval zátiší. Přitom jeho obrazy byly unikátní. Vystihoval samu podstatu zobrazovaných věcí a jeho navenek skromná témata měla duši. Je perfekcionista. Mimořádný význam přikládá kompozici. S nekonečnou trpělivostí ji umně propracovává, aby vyzařovala dokonalý soulad, a doslova dýchala. Mezi předměty jako by se proháněl vánek! Chardin se nejlépe cítí uprostřed tichých věcí, doma, stranou zvědavých pohledů. A pak se pustil do malování lidí. Maluje je jako předměty a dodává jim univerzální platnost. Měl královskou penzi. Bydlel v Louvru v luxusním apartmá na Čtvercovém nádvoří jako pokladník Akademie. Rozhodoval o rozmístění obrazů na Salonech. A maluje působivé portréty. Jsou to pastely. Včetně nemilosrdně upřímných autoportrétů.
Vysílání: 25.7., 22.05 hod., ČT art; Opakování: 27.7., ČT art., 31.7., ČT art

Průzkum umění (4/5)
Velázquez a Modigliani, skvosty v Muzeu výtvarných umění v Rouenu (Premiéra)
Muzeum výtvarných umění v Rouenu. Právě sem dopravili roku 1822 plátno, jehož autorství chybně připisovali Riberovi, věhlasnému španělskému malíři sedmnáctého století. O téměř dvě století později obraz stále přitahuje naši pozornost, fascinuje nás a vyvolává řadu otázek. Zachycuje řeckého filozofa Démokrita, ukazujícího prstem na glóbus. Na Velázquezově přístupu je fascinující pozoruhodná sympatičnost portrétovaného. Díky značné dávce Velázquezova psychologického důvtipu vzniká empatie a divák je přesvědčený, že dotyčného důvěrně zná. Moderní zpracování antického námětu. Kdo je ale usměvavý filozof Démokritos? Byl to Platónův současník, Obraz se řadí do módního ikonografického proudu. Ten se vyvíjel od dob renesance. Spočíval v kontrastu postav Hérakleita a Démokrita. Jeden reaguje na šílenství lidí smíchem, zatímco druhý jím trpí a pláče. Námět dosáhne výjimečné popularity v sedmnáctém století zejména díky malířům, inspirovaných Caravaggiovým dílem. Portréty do půl těla s mimořádně působivým plastickým efektem.
Amedeo Modigliani, génius s tragickým osudem. Je více než smutné, že se víc proslavil svým životem než uměním. Jeho mýtus kunsthistoriky zpravidla rozčiluje. Za tímto dílem se skrývá neblahý osud malíře, často prezentovaného jako ztělesnění prokletého umělce. Stovky nehybných tváří v Muzeu výtvarných umění v Rouenu skrývají bezpočet prazvláštních příběhů, jež se odehrály mezi umělci a jejich modely. Patří k nim i tato Modiglianiho kresba. Onen profil se totiž v umělcově díle tajemně vrací více než šestnáctkrát. Knírek, husté vlasy, postoj, který jako by Modiglianiho neobyčejně přitahoval. Kdo je ten muž? Nějaký slavný model? Anebo kumpán z mokré čtvrti? Jde o Paula Alexandera, mladého lékaře, který se v roce 1907 poprvé setkal s Modiglianim. Jako vůbec první pochopil, že má před sebou neobyčejného umělce. Zakoupil jeho první díla, když byl Modigliani ještě zcela neznámý...
Vysílání: 25.7., 22.30 hod., ČT art; Opakování: 26.7., ČT art., 29.7., ČT art

Klobouk dolů Edgar Degas
Malíř tance a pohybu vynikal svými pastely aktů. Francouzský dokument
Edgar Degas (1834–1917), rodným jménem Hilaire Germain Edgar de Gas, byl francouzský malíř, který je okolím považován za impresionistu, za něhož se nikdy nepovažoval, i když byl hlavním iniciátorem impresionistických výstav. Stál mimo impresionistické hnutí, dokud nenavázal přátelství s Mary Cassatovou.
Byl přímo posedlý lidskou postavou ve všech pozicích. Kreslil hlavně tanečnice, např. obrazy Baletní škola a Konec arabesky. Kromě baletek zobrazoval později i koňské dostihy a tím se, při vyjádření pohybu, zařadil k impresionismu.
Edgar Degas nepoužíval techniky impresionistů, aby mohl lépe kreslit postavy se svými stíny a liniemi. Více než polovina jeho pastelů a olejomaleb zachycuje baletky, které vystupovaly mezi jednotlivými dějstvími v pařížské opeře. Od sedmdesátých let 19. století kreslil a maloval na jevišti, v šatnách i ve chvílích odpočinku. Obrazů se zákulisní a intimní tematikou namaloval mnohem víc než těch, které zachycují baletky při představení.
Vysílání: 27.7., 20.20 hod., ČT art; Opakování: 28.7., ČT art., 01.8., ČT art

Karel IV. – 700 let Po Karlově mostě s prof. Františkem Dvořákem
Zastavení s Ignácem Františkem Platzerem (2002). Kamera a režie J. Hojtaš
Tentokrát se seznámíme s tvorbou nejproduktivnějšího sochaře 18. století Ignáce Františka Platzera. Jeho sochy, v nichž se snoubí střídmý klasicismus s dynamickým rokokem, zdobí vstupní bránu do Pražského hradu a řadu hradčanských paláců. Spolupodílel se na interiéru kostela sv. Mikuláše v Praze, vytvořil sousoší v průčelí kostela sv. Voršily na Národní třídě. Pravděpodobně nejvzácnější jsou jeho realizace v zahradě dobříšského zámku – především monumentální fontána Napájení Héliových koní patří k opravdovým skvostům.
Vysílání: 27.7., 23.15 hod., ČT art; Opakování: 31.7., ČT art., 02.8., ČT art