Scéna.cz 

Komnata pokladů - Škardlovické sklo

Nenápadné dveře v patře mikulovského zámku vedou do dvou menších neosvětlených výstavních prostor. Po stisknutí vypínače se v přítmí jako poklady zablýsknou ve vitrínách nebo jen tak na podstavcích různé skleněné nádoby, jimž uměleckou formu vtiskli známí mistři sklářského řemesla. Křehké vázy s prohýbanými okraji v pastelových barvách, masivní vázy, dózy, mísy a popelníky se zatavovanými barvami, poháry připomínající antické amfory, některé zdobené dekorem z barevných drátků nebo rohy a výstupky, které jim propůjčují vzhled přírodního rostlého organismu. Každý exponát má dostatečný prostor, aby mohl uplatnit svou individualitu, každý má svůj zdroj světla, jakousi světelnou duši, která jej oživuje.

Všechny mají v rodném listu zapsané stejné místo – sklářskou huť Škardlovice. Malá obec u Žďáru nad Sázavou se se zapsala do historie českého sklářství hutním sklem. Jde o techniku, které vyžaduje spolupráci výtvarníků a sklářských mistrů, protože forma a výzdoba se vytváří ještě za horka v huti, aby mohly vyniknout přirozené vlastnosti tekuté skleněné hmoty.
Škardlovická huť byla založena Emanuelem Beránkem a jeho bratry před druhou světovou válkou. Komplikované válečné podmínky umožňovaly jen vznik nepročeřeného bublinatého skla, které bylo možno zpracovat hutní technikou přímo u pece. Po mnoha experimentech se podařilo získat sklo volně tvarované za žhava bez formy, které charakterizovalo produkci hutě po několik desítiletí.
Už od počátku navazovali majitelé kontakt s výtvarníky, působili tu např. Jan Kotík, Jaroslav Svoboda, Františka Víznerová. Po znárodnění spadala huť pod Ústředí uměleckých řemesel. Po velkém úspěchu českého sklářství na světové výstavě v roce 1958 v Bruselu začal stoupat zájem o její produkty i v zahraničí např. ve Švédsku a Švýcarsku. Další generace sklářských výtvarníků, mezi nimi stálí spolupracovníci jako např. Milena Velíšková, se zasloužily o různé inovace - třeba zdůraznění barevného valéru.
Po roce 1989 získali potomci zakladatelů sklárnu zpět. Rozběhli výrobu a obnovili staré vzory, které rozšiřovali o nové typy výrobků, ale krize ve sklářském průmyslu je vedla k tomu, že v roce 2008 provoz huti zastavili.
O to cennější jsou dnes její produkty, z nichž některé jsou k vidění na výstavě v Regionálním muzeu v Mikulově do 25. listopadu.
Pocházejí ze sbírky brněnského architekta Zdeňka Alexy, kterou po jeho smrti spravovala jeho manželka, spisovatelka a novinářka Alena Bernášková. Po jejím úmrtí v roce 2007 přešla sbírka do péče manželů Stehlíkových, jejichž zásluhou je nyní zpřístupněna veřejnosti.