Scéna.cz 

Čechy Marině Cvětajevové

Výstavu s názvem Čechy Marině Cvětajevové budou moci zhlédnout návštěvníci Národní knihovny v Praze v přízemí a v prvním patře budovy ode dneška (9. září) až do 7. října 2004. Akci připravila Společnost Mariny Cvětajevové ve spolupráci se Slovanskou knihovnou. Výstava bude zaměřena na život a tvorbu téměř tříletého období, které básnířka strávila na začátku dvacátých let minulého století v Československu.
Vernisáž dnes v 16 hodin zahájí pracovník Slovanské knihovny, úvodní slovo bude patřit profesoru Vladimíru Svatoňovi a zazní také autorčiny verše v podání herečky Niny Divíškové.

Marina Cvětajeva odmítla revoluci v roce 1917 jako „povstání satanských sil.“ V roce 1922 odjela z Ruska za svým mužem Sergejem Efronem, který se stal studentem Karlovy univerzity. V Praze a jejím okolí prožila necelé tři roky života. Napsala tu své dvě nejznámější poémy: Poému horu a Poému konce. U první z nich jí byl inspirací Petřín, „hora“, která viděla její „hoře“. Jde o vyznání ženy, jež milovala naplno a jejíž srdce na dlani ji dovedlo vždy k dalšímu zklamání. Finanční situace Efronových není dobra, a proto v roce 1925 odjíždějí do Paříže. Tam se jim nevedlo o moc lépe, naopak. Cvětajeva v dopisech přítelkyni Anně Teskové přiznává, že tehdy v Praze byla skutečně šťastná. Své milované místo podpořila i při okupaci nacistickým Německem cyklem Verše Čechám. Básnířka se sama vyjádřila, že žádny proud kultury ji nepohltil. Vždy stála mimo veškeré směry a skupiny. Rodina Efronových se později z Paříže vrací do – tehdy už stalinského – Ruska. Sergeje zastřelili, dcera Ariadna strávila mnoho let zavřená v táborech a syn Georgij zemřel na frontě druhé světové války. Příběh Mariny Cvětajevové končí v tatarské vesnici Jelabuga, kde se rozhodla dobrovolně odejít ze života.