Scéna.cz 

Režisér Jiří Krejčík

Vyšší princip
Slavné okupační drama režiséra Jiřího Krejčíka podle povídky Jana Drdy o statečnosti starého profesora postaveného tváří v tvář smrti (1960). Hrají: F. Smolík, J. Brejchová, I. Mistrík, J. Šmíd, A. Postler, P. Kostka, R. Lukavský, M. Vášová, V. Lohniský a další. Scénář J. Drda a J. Krejčík. Kamera J. Tuzar. Drama Vyšší princip natočil v roce 1960 režisér Jiří Krejčík podle jedné z povídek Jana Drdy ze sbírky Němá barikáda. Příběh, který Jan Drda popsal, se skutečně stal. V tragické době heydrichiády, v červnu 1942, byl šestnáctiletý student příbramského gymnázia Antonín Stočes zatčen. Jeden ze spolužáků ho udal za to, že z časopisu Zdroj vytrhl fotografii Hitlera a hodil ji do koše. 29. června 1942 byl mladík spolu se svým otcem zastřelen. V Drdově povídce se oběťmi fašistické zlovůle stali tři maturanti, kteří malůvkami zesměšní fotografii Reinharda Heydricha ve vydání Národní politiky. Jediný, kdo veřejně projeví nesouhlas s tímto nelidským činem, je starý profesor klasických jazyků. Režiséra Jiřího Krejčíka povídka zaujala již v roce 1945, kdy vyšla v novinách. Ve spolupráci s autorem povídky se podařilo vytvořit scénář pro strhující filmové drama. Na úspěchu filmu se podílely velkou měrou i herecké výkony. František Smolík v titulní roli zde ztvárnil svou snad nejlepší filmovou postavu. Film získal mnohá ocenění doma i ve světě. Jiří Krejčík si v roce 1960 přivezl z mezinárodního filmového festivalu v Locarnu cenu Mezinárodní federace filmového tisku, Jana Brejchová zde dostala Stříbrnou plachtu za nejlepší ženský herecký výkon. A navzdory tomu, že na filmovém festivalu v Benátkách ve stejném roce byl Vyšší princip odsunut do mimosoutěžního předvádění, nebylo možné pominout působivost díla a vynikající mistrovství Františka Smolíka, který zde získal Zlatou medaili za nejlepší mužský herecký výkon.
Vysílání: 26.2., 20.15 hod., ČT art

Zlatá šedesátá II: Jiří Krejčík
Věčný kverulant Jiří Krejčík zaujal nejvíce svými příběhy lidského svědomí a zrady člověka na sobě samém. Byl však i vynikajícím komediografem, vnímavým adaptátorem klasických literárních předloh a svérázným dokumentaristou (2015). Režie M. Šulík. Režisér Jiří Krejčík (1918–2013) patřil k tvůrcům, kteří nepřijímali v proměnlivých politických obdobích kompromisy a podařilo se jim uchovat čistý štít i kvalitativně vyrovnanou úroveň tvorby. Proslul svými vysokými nároky, a i díky nim platil za režiséra, který dokázal z herců vydobýt jedinečné a občas i nečekané výkony. Začínal v protektorátní kinematografii jako asistent režie a tvůrce dokumentárních snímků. Jeho hraná tvorba se opakovaně odvíjela v protikladných ideových i hodnotových amplitudách, přičemž často narazil na zeď schvalovacích orgánů. Její jistotou zůstávala civilní moralistní dramata, mezi nimiž vévodí Svědomí (1948) a Vyšší princip (1960) i stále svěží komedie jako Čintamani a podvodník (1964) a Svatba jako řemen (1967). Posledním ze jmenovaných snímků se nejvíce přiklonil od klasické režie k poetice nové vlny, s jejímiž hereckými protagonisty pracoval i na divadle. Po srpnu 1968 pro Krejčíka nastaly těžké časy. Stal se kvůli svým zásadám nevítaným tvůrcem a k režijní tvorbě se dostával s několikaletým odstupem. O to víc se však jeho snímky vymykaly tehdejší produkci. Stačí zmínit burcující alegorii se silným vlasteneckým tónem Božská Ema (1979) a groteskní satiru na pokleslost normalizační kultury Prodavač humoru (1984).
Vysílání: 26.2., 22.00 hod., ČT art
Opakování: 27.2., ČT art