Scéna.cz 

Česká RAPublika - rozhovor s Pavlem Abrahámem a Tomášem Bojarem

Nový film Česká RAPublika, který bude mít premiéru 27. listopadu, je prvním snímkem, jehož tématem je hip hop. O jeho vzniku hovoří scenárista Tomáš Bojar a režisér Pavel Abrahám.

Co vás osobně motivovalo k natočení filmu o českém hip hopu?
Před čtyřmi lety jsme byli na výletě ve francouzském Marseille a jednoho večera jsme se šli podívat na jakýsi hip hopový koncert. Hlavní produkce skončila, klubem už zněla jen reprodukovaná hudba, když tu najednou vyskočili na pódium nějací patnáctiletí černoušci s láhvemi od Coca Coly namísto mikrofonu. Své oblíbené hvězdy dokázaly s obrovským zaujetím imitovat dlouhé desítky minut. Byla to čirá radost, radost z živého slova. My na to celou dobu hleděli s němým úžasem a v hlavě se nám od té chvíle pomalu začínalo něco rodit. Ke konečné podobě scénáře nás samozřejmě měla čekat ještě dlouhá cesta, ale onen základní pocit, z nějž film vzešel, se od té doby nezměnil. Tehdy v Marseille nám došlo, že rap, ten nízký, vysmívaný žánr, v lidech probouzí něco, co je dnes stále vzácnější: zanícení a radost ze hry. Ve filmu jsme se pak pokusili zjistit, co tato rapová hra obnáší – a to ať už ji hrají známí pražští rappeři, nebo malé děti na ulici v Karviné.

Jakou metodu natáčení jste zvolili?
Především jsme se nechtěli chytit do subkulturní pasti. Portrétovat do sebe zahleděné společenství, v němž si všichni vzájemně rozumějí a vystačí si sami se sebou, a tím takovýto stav de facto konzervovat, nás příliš nelákalo. Namísto toho jsme se snažili rappery z jejich bezpečného subkulturního ghetta vyvést a postavit je na méně jistou půdu. Obrazně řečeno, valná část filmu je založena na vzájemném potkávání obyvatel České RAPubliky s povětšinou staršími a jinak uvažujícími obyvateli České republiky, jako je třeba profesorka lingvistiky, matriční úřednice, členové komorního tria či náhodní pražští chodci. V zásadě jsme vždy vybírali lidi, které by činnost rapperů mohla nějakým způsobem zaujmout, protože se dotýká toho, čemu se sami celý život věnují – ať už je to hudba nebo mluvené slovo. Když jsme koncipovali scénář, mysleli jsme často na spisovatele Roberta Musila. Musil totiž v románu Muž bez vlastností velmi přesně popsal nedůvěru, se kterou lidé pohlížejí na jiné lidi, žijící mimo jejich vlastní okruh. Třeba fotbalista považuje klavíristu za nepochopitelnou a méněcennou bytost a platí to i naopak. My se ve filmu snažíme tomuto stavu čelit a vzájemně nesourodé světy přemosťovat. Že se to někdy daří více, někdy méně a někdy také vůbec, je v jeho průběhu celkem dobře vidět.

Jak jste přistupovali k vulgárnímu vyjadřování rapperů ve filmu?
Chtěli jsme, aby film rappery ukazoval autenticky a nic nepřikrášloval. To se kromě jiného týká i jejich mluvy, která řadu lidí patrně dovede spolehlivě odradit. K rapu – a to nejen tomu českému – zpravidla patří i určitá drzost, arogance a dost často i sprostota. Film nepředstírá opak, v tomto ohledu je naprosto syrový. Rozhodně v něm však nejde o programovou sprostotu. Jeho cílem není nějak prvoplánově dráždit tzv. „počestné občany“, ať už prostřednictvím vulgarismů, nebo třeba prostřednictvím znevažování státních symbolů. Jde jen a pouze o bezpodmínečnou autenticitu, přičemž dovede-li divák pochopit nadsázku, je to samozřejmě ku prospěchu. Tomu, kdo se přesto cítí uražen, odpovídáme spolu s Jaroslavem Haškem, že život není žádnou školou uhlazeného chování a každý mluví tak, jak je schopen.

Napříč filmem se objevují v podstatě jen tři hlavní rappeři. Proč se film soustředí zrovna na ně?
Název Česká RAPublika v některých lidech vzbuzuje představu, že půjde o film mapující celou místní hip hopovou scénu. Metafory však není vždy třeba brát doslova, o nic podobného totiž ve filmu nejde ani náznakem. Žádnou komplexní zprávu o stavu místní scény nepodáváme. Namísto toho se soustředíme v podstatě jen na tři rappery – Oriona ze skupiny PSH, Hugo Toxxxe a Jamese Colea ze skupiny SuperCrooo. Jejich tvorba nás zaujala více než tvorba jiných, jsou otevření a nebojí se experimentovat. Střetávají se s lidmi, se kterými by se jinak nestřetli, vrhají se do neobvyklých, někdy i celkem náročných situací, ve kterých je třeba živě a pohotově reagovat.

Do děje v závěru filmu aktivně vstupuje také Hana Hegerová, která s rappery dokonce nazpívá společnou skladbu. Jak celá spolupráce vznikla?
Profesorka lingvistiky Kvapilová-Brabcová si během společného sezení povšimla, že rappeři ve svých textech urážejí celou řadu lidí, zejména různé hvězdy a hvězdičky českého showbusinesu. Položila jim proto otázku, jestli si vůbec také někoho váží. Na to jí Hugo Toxxx bez jakéhokoliv váhání odpověděl, že si váží Hany Hegerové. Jelikož jsme ve scénáři uvažovali o tom, že by k určitému přemostění mohlo dojít i mezi světem rapové „kontrakultury“ a „kulturou oficiální“, vůči níž se rappeři neustále vymezují, zeptali jsme se jich, zdali by se s Hanou Hegerovou nechtěli pokusit o spolupráci. Dozvěděli jsme se, že o tom uvažovali již dříve, a protože ani Hana Hegerová nebyla proti, všichni zúčastnění se sešli na společném obědě. Tam jí rappeři vysvětlili, že by s ní rádi natočili skladbu o naší české současnosti. Upozornili ji zároveň, že pro sprosté slovo nechodí daleko, ale ona se spoluprací přesto souhlasila.

Opakovaně jste uváděli, že nechcete, aby vznikl „film o rapu“, ale by se sám „stal rapem“. Co tím myslíte?
Šlo nám o to, aby se forma co nejvíce přiblížila obsahu, a aby tak film byl rapem skutečně prodchnut, aby byl ve svém nejhlubším principu rapový. Rozhodně to neznamená, že se bude ve filmu ustavičně máchat rukama a každý titulek bude mít módní graffiti podobu. Spíše šlo o to, aby byl film stejně živý, jako je samotný rap, aby se proměňoval stejně neočekávaně jako samotný rap a aby se v něm stejně jako v rapu střídaly nízké, dekadentní polohy s těmi ušlechtilejšími. Kromě toho jsme chtěli, aby se film stejně jako rappeři čas od času nebál vykročit nejistým směrem. Právě proto jsme kromě již hotových textů ve filmu kladli určitý důraz i na tzv. „freestyle“, tedy jakousi situační rapovou improvizaci. Zejména během natáčení v Karviné se to vydařilo, a divák tak může vidět, jak z rapperů některé rýmy doslova tryskají a jakou radost to dělá nejen jim samotným, ale i jejich dětským posluchačům.

Co podle vás tedy nabízí současný český rap?
Český rap je leckdy povrchní a vyprázdněný, nicméně v něm lze také najít dosti přesný, občas až odzbrojující humor a vedle toho i různé dobré dílčí postřehy. Jak říká esejista Václav Cílek, žádné velké příběhy, žádnou Vojnu a mír od rapu čekat nelze, to spíše malé příběhy složené z rozbitých kousků. Pokud jde o rappery, které máme ve filmu, Orion výborně pracuje s jazykem a dovede být až třeskutě vtipný. Jeho texty, to je často takové rapové Hoří, má panenko. Hugo Toxxx a James Cole v sobě mají určitou tvrdost, drzost, nesmlouvavost a jakousi touhu „mluvit rovně“.

Jak si myslíte, že přijmou film samotní rappeři, se kterými jste točili a hip hopová scéna obecně?
Rappeři již film viděli a až na pár drobností se jim líbil. Nepůsobí sice vždy tak suverénně, jak by možná chtěli, ale když jsme jim film promítali, dost se smáli a jako celek jej přijali. Hlavně reakce Jamese Colea napovídaly, že Česká RAPublika je v první řadě komedie. Jak bude reagovat zbytek hip hopové scény, nevíme a nijak zvlášť nás to netrápí. Jak už jsme říkali, scénu jako takovou jsme mapovat nechtěli, protože nám to nepřipadalo zajímavé. Pokud si někdo bude stěžovat, že ve filmu chybí, můžeme nad tím jen pokrčit rameny.

Pavel Abrahám (1978)
Studoval v ateliéru konceptuální a intermediální tvorby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a na École nationale supérieure des arts décoratifs v Paříži. V letech 2006 až 2007 absolvoval stáž na pražské FAMU. Je režisérem filmů Hlavní hvězdou jsou piva (2004) a Překlad (2005).

Tomáš Bojar (1981)
Studoval na Fakultě sociálních věd UK, University of Reading a Právnické fakultě UK. Je spoluautorem scénáře k filmu Hlavní hvězdou jsou piva (2004), s režisérem Ivanem Vojnárem vytvořil námět a scénář k filmu Cinematerapie (ve výrobě, 2009).