Scéna.cz 

Zemřel autor bestsellerů Johannes Mario Simmel

„Psaní mě fascinuje natolik, že kdyby mi ho zakázali, umřel bych na to,“ řekl kdysi rakouský spisovatel Johannes Mario Simmel, který zemřel na Nový rok ve věku 84 let. Za svůj život napsal na třicet knih, které byly přeloženy do 26 jazyků a vydány v nákladu 72 milionů výtisků. Mnohá z jeho děl získala i filmovou podobu. Byl nepochybně komerčně úspěšným autorem, ale jak už to bývá v takových případech, nikdy nebyl kritikou jednoznačně přijat jako skutečný „umělec“, ale spíše jako výrobce bestsellerů.

Johannes Mario Simmel se narodil 7.dubna 1924 ve Vídni – otec byl chemik, matka lektorka u filmové společnosti. I když rodiče pocházeli z Hamburku, po první světové válce se přestěhovali do Rakouska, kde Mario prožil dětství. Vzhledem k židovskému původu a politickému zaměření otec v době obsazení Rakouska nacisty v roce 1938 musel Rakousko opustit. Až do své smrti žil v Londýně, kde pracoval jako reportér BBC. Matka se dvěma dětmi ale zůstala v Rakousku. Johannes začal psát už v sedmnácti letech, ale z praktických důvodů vystudoval chemii Pracoval ve výzkumním oddělení koncernu Kapsch a podporoval rodinu. Teprve po 2.světové válce se obrátil humanitním směrem. Nejprve pracoval jako překladatel Americké správy v Rakousku, poté se stal novinářem a filmovým kritikem. V roce 1947 debutoval sbírkou povídek Setkání v mlze. Od 50.let žil v Německu a střídavě pracoval jako novinář v různých městech (Berlín, Hamburk, Mnichov).Díky spolupráci s časopisem Quick měl možnost podnikat reportážní cesty po Evropě a taky za moře.

Na počátku své umělecké dráhy napsal toto vyznání, které se mu podařilo dodržet: „Chci psát knihy, v nichž vystupují lidé, které každý zná, aby se všichni mohli v postavách mých knih poznat. Nikdy nechci zaměňovat nudu za literaturu a chci vždy psát zajímavě. A pravdivě! /.../ Chci, aby lidé, kteří za mé knihy zaplatí, za své peníze něco získali. Nejen zábavu, ale také útěchu, že to psal člověk, který má stejné problémy a obavy a starosti jako oni – a kterému se někdy podaří najít řešení a zbavit se strachu nebo starostí.“

Ve svých knihách (Sni svůj bláhový sen, Tajný chléb, Všechno přiznávám, všechno, Bůh chrání milence, Láska je jen slovo, Aféra Niny B., Nemusí být vždycky kaviár s podtitulem Šíleně odvážná dobrodružství a vybrané kuchařské recepty tajného agenta proti své vůli Thomase Lievena, Svůj kalich hořkosti, S láskou k vlasti nejdál dojdeš, Všichni lidé bratry jsou, Nechte prosím kytky žít, Jen vítr to ví, Mějte naději, Ve tmě jsou jen temný stín) barvitě líčí svět tajných služeb, politiky a velkých peněz, téměř vždy spojený s tragicky končícím milostným příběhem. V jeho knihách se nejčastěji objevují postavy, které někomu líčí svůj život. Hlavní hrdinové se postupem času proměňuje, stávají se lepšími lidmi a často se do děje promítají jejich zážitky z druhé světové války (autor prozradil, že zážitky z druhé světové války jsou po celý život jeho traumatem) . Většina jeho děl je založena na skutečných událostech, jen jména jsou smyšlená. Kritika nejvíce ocenila jeho román S klauny přišly slzy z roku 1987, který hovoří o genetických manipulacích.

Dvě knihy, které byly v Čechách známy do roku 1989 - Všichni lidé bratři jsou a Láska je jen slovo – byly hodně čteny, ale jinak byl autor u nás tabu. To proto, že v knize Z čeho jsou utkány sny se inspiroval svým pobytem v Praze v roce 1968 a napsal příběh českého chlapce a jeho otce, kteří musejí po Srpnu 68 z tehdejšího Československa emigrovat.