Scéna.cz 

Zemřel slovenský básník Milan Rúfus

„Poezie nemusí nic. Kromě toho, aby byla poezií...“ to jsou slova slovenského básníka ticha Milan Rúfuse (10. prosince 1928 – 11. ledna 2009), který zemřel krátce po svých osmdesátých narozeninách.

Více než půlstoletí byl nezaměnitelnou součástí slovenské literatury, jeho sbírky básní vycházely ve vysokých nákladech – znali ho nejen dospělí, ale i děti, pro které napsal více než deset knížek. Byl také literárním historikem, překladatelem a esejistou.

Milan Rúfus se narodil 10. prosince 1928 v Závažnej Porube na Liptově v rodině zedníka. V roce 1948 ukončil gymnázium v Liptovském Mikuláši, potom v letech 2948-1952 studoval slovenštinu a historii na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Po skončení studia zde zůstal a až do roku 1989 tu působil jako pedagog dějin slovenské a české literatury. V školním roce 1971 - 1972 působil na Instituto Universitario v Neapoli. Od roku 1990, kdy odešel do důchodu, žil až do své smrti v Bratislavě.

První básně publikoval v časopisech Prameň, Nový rod, Mladá tvorba a Borba. Debutoval básnickou sbírkou Až dozrieme, která znamenala výrazný posun dobového chápání poezie. Jeho tvorbu hodně ovlivnil symbolismus, inspiroval se slovenskou lidovou slovesností a díly slovenských malířů. Byl to básník se svérázným pohledem na životní a morální hodnoty lidského chování, na lásku, pravdu, krásu, utrpení a tragiku života 20.století. Má na kontě přes dvacet sbírek (Chlapec, Zvony, Ľudia v horách, Hľadanie obrazu, Óda na radosť ad.). Za svůj testament považoval sbírku Báseň a čas, která vyšla v roce 2005, poslední knihou vydanou za jeho života byla Vernosť z roku 2007 a letos v únoru má vyjít závěrečná část trilogie Ako stopy ve snehu. Od r. 2002 vychází jeho souborné dílo.

Kromě původní poezie se o d roku 1975 věnoval také tvorbě pro děti (nejznámější jsou opakovaně vydávané Modlitbičky - lyrické miniatury inspirované křesťanskými modlitbami). Kromě vlastní tvorby přebásnil Dobšinského pohádky a pověsti a věnoval se překladům z norštiny, španělštiny, ruštiny i češtiny. Jeho díla vyšla ve více než dvaceti, třikrát byl nominovaný na Nobelovu cenu za literaturu. A jeho vyznání? "Položiť na stôl presné ako chlieb / alebo voda. Alebo / medzi dva prsty soli. To je báseň," napsal v básni Čo je báseň. Byl též významným esejistou. V textech Život básne a báseň života či O literatúre psal o poezii nebo o svém vztahu k umění, člověku či národu. V eseji Štyri epištoly k ľuďom zase psal o svém vztahu k Bohovi, přičemž víra pro něj byla stálou inspirací.