zvláštní poděkování
Volný.cz

Hana Zagorová: Nejsem zpěvačka, která si říká, to bude dobrý!

Hana Zagorová

autor: Anna Kovacic  

zvětšit obrázek

Stálice naší populární hudby Hana Zagorová vydala nové album – Já nemám strach, o kterém jsme již informovali. Album obsahuje celkem dvanáct skladeb od autorů o několik generací mladších. Dostalo název podle titulní písně zpěváka a skladatele Marka Ztraceného. S Hanou Zagorovou jsme se sešli a využili jsme možnosti povídat si o některých skladbách, o tom, jak se jí s mladými autory spolupracuje. Jak je náročné najít si pro komorní šanson interpretační styl. Zpěvačka se s námi podělila také o zkušenosti textařské. Sama si totiž otextovala skladbu Cizí. Věříme, že pohoda a zúročení mnohých zkušeností vás zaujme…

  • Albu Já nemám strach, předcházela CD Vyznání a O lásce… Dovršujete tedy jakýsi triptych? Všechna tři alba mají sílu…
    Určitě mají svůj „ksicht“. I když každé to album je osobité, a zaplaťpánbůh, že tomu tak je, mají svůj výraz.
  • V úvodní skladbě nic neskrýváte a hned odhalujete hlavní téma alba – optimismus, překonávání nástrah, a hlavně putování časem. Cením si Vaší přímosti. Říci si: „Já nemám strach“, mohu se zdravým sebevědomým, povzbudím se, ale na druhou stranu mohu riskovat. Je v tomto směru nějaká vyváženost?
    S oblibou říkám, že je legrační mít strach z něčeho, co neovlivníte. Můžete mít třeba vrásky nebo šediny, a co s tím? Prostě je to tak. Všichni máme své strachy, a byl by nesmysl to popírat. Určitě se bojíme o své blízké, aby nebyli bezmocní. Bojím se hodně zloby a nespravedlnosti, pomluvy… Uvědomila jsem si, že nemít strach vyžaduje skutečně vyváženost.
  • V titulu alba používáte více osobní „Já nemám strach“…
    Dlouho jsem se rozhodovala, zda mít v názvu jen „Nemám strach“, nebo to podtrhnout oním osobním „Já“. Nakonec jsem ctila autora Marka Ztraceného, který mi skladbu nabídl s názvem „Já nemám strach“. Určitě první verze je stravitelnější. To druhé může znít hodně furiantsky. Nakonec jsem usoudila, že mám věk na to, abych mohla říci: „Já nemám strach“. Myslím si, že všichni posluchači to pochopí. I když se nabízí, že to může být mé osobní vyznání.
  • Na albu se setkává mnoho generací… Bylo obtížné se s mladými autory domlouvat? Diskutovala jste s nimi třeba nad výběrem slov?
    Představte si, to se vůbec nestalo. Dokonce jsem se Marka Ztraceného zeptala přímo, zda mu to tak vyhovuje. Musela jsem uznat, že pro mě psal tak, jako bych si ten text skládala sama. Používal i stejný slovník. „Já si Vás takto představuju…,“ odpověděl mi. To je skutečně poklona…, pokud budíte takový dojem, který inspiruje a je zajímavý pro autora. Opravdu jsem jen interpret. Byla to krásná práce, a jsem z ní nadšená.
    Ještě musím dodat, že například Kubu Kubína jsem osobně poznala až na křtu. Předtím jsme si jen telefonovali, nebo jsme si posílali maily.
  • Interpret se musí s textem ztotožnit…
    Musí…?
  • Měl by, omlouvám se...
    Ano, měl by. Někomu je to dáno víc, jinému ne. Myslím si, že když se neumíte ztotožnit s textem, který pro vás někdo napsal, můžete tak zabít celou písničku, přesto, že je krásná. Když vaše interpretace není čistokrevná, tak je to k ničemu.
  • Ztotožnění s textem je pro interpreta velmi důležité. Přichází to na první poslech nebo lze někdy zapochybovat?
    Ráda bych vám řekla, že nelze pochybovat…, ale stane se, že dostanete píseň, ke které se přemlouváte. Nebo jste přinejmenším nejistý. Je to opravdu píseň pro mě? Nepouštěla bych se do věcí, u nichž bych měla pocit, že je nemůžu dělat naplno ve vnitřním přesvědčení, ale také v tom nasazení, protože to se nedá rozdělit.
  • Zaznamenala jste u některých písní na albu, že pro vás byly v tomto směru náročnější k zvládnutí?
    Vnitřní nasazení je pro všechny písně stejné. Něco jiného je, že vám některá může dát víc práce. Všechno se ale odvíjí od důkladné přípravy. Nedovolila bych si jít do studia, aniž bych byla připravená na sto procent. Vždy si musím ujasnit, tady se chce toto, zde to bude takto, tady se musím nadechnout víc, a tady musím dát pozor na přesah... To jsou všechno věci podmíněné profesí. O tom už nemůžete ve studiu přemýšlet, to by bylo pozdě. Nejsem zpěvačka, která si říká, to bude dobrý. Už bych asi nedokázala to, co třeba před čtyřiceti lety, kdy mi autor třeba přinesl text až do studia. Nevím, zda bych si dneska troufla na to zpívat zcela neznámou píseň.
  • Na CD jsou šansony, u kterých to ani nejde…
    To je pravda.
  • Šanson je takové malé představení, divadlo ve třech minutách. Herci mají na všechno první čtené zkoušky, sezení s režisérem a dramaturgem. Probíhalo něco podobného u tohoto alba?
    Sama sobě jsem si režisérem (smích). Cestu hledání jsem absolvovala sama, protože ve chvíli, kdy mi autor text poskytne, už si na něm pracuji sama. Možná to není obecně zvykem, ale já to tak mám. Když dostanu písničku, je od toho okamžiku moje. Od té chvíle se s nikým neradím, už si ji podávám i s těmi drobečky, se vším všudy. Udělám si na ní svůj názor.
  • Ženský element je na albu zastoupený vaší interpretací, vaším jedním textem a Radůzou. Nepřeválcovali vás muži textaři a skladatelé?
    To bych rozhodně neřekla. Osobně si myslím, že je to naopak hodně ženská deska. Když jste vyslovil pojem ženský element, hodně jsem bystřila, zda nevnímáte na albu v textech hodně ženských pohledů na svět. Mám ráda, když se tam objeví pohled mužů. Třeba Anděl strážný (hudba i text Radůza – pozn. red.), to je podle mě ženská píseň a hodně ženy osloví, a to dokonce víc než mužský. Potvrdilo se mi to, je to prostě nádherná alchymie. Jsem moc vděčná, že si daný obrázek mohu stvořit podle vodítka, které mi autor dá.
  • Osobně mě zaujala píseň Jiřího Březíka Láska nečekaná. Dalo by se říct, že je jednoduchá, naivní. Ale právě v tom spočívá ta síla... a do toho nádherný chór!
    Vždycky mě ohromuje, jak si každý najde tu svoji písničku. Zmiňujete Jirku Březíka, a je to skvělé. Mám z toho velkou radost. Ta písnička měla být už na minulém CD, ale tam se nehodila. Tak jsem si ji spojila s vinnou révou, obrázkem moravské krajiny. Vůbec nevím, zda je to přenositelné, cítím v ní něco folklórního a jednoduchého.
  • Neměla jste z té jednoduchosti obavy? Někdo by Vám to mohl vyčíst...
    Prostě jsem tam tu písničku chtěla. Když už tu písničky jednou vezmete, a rozhodnete se, že ji uděláte, musíte ji brát s veškerou zodpovědností. Někoho osloví, jiného ne. Proč by se všem mělo líbit všecko?
  • Když uvedu jako kontrast skladbu Martina Chodúra Balada, tady jde naopak o velké plátno. Beru tu skladbu jako chrám, gotickou katedrálu. Když k tomu přidáme slovní zásobu, výstavbu samotného textu…
    Nebyla jednoduchá... Z hlediska kompozice nebyl problém, ale v textu má kličky. Když uděláte přízvuk nebo pauzičku někde jinde mezi slovy, pak už to nevyzní. Když jsem se tu písničku učila, bylo to trošku jako křížovka, ale moc krásná.
  • O skladbě Cizí si můžeme povídat hodně. Sama jste ji opatřila českým textem. Překlad může jít po smyslu nebo představuje autorskou licenci. Čím vás ta skladba oslovila?
    To je taková má letní písnička, kterou jsem poslouchala o prázdninách. Nakonec jsem se rozhodla právě pro ni, hodně se mi líbila. Ten text je hodně silný. Myslím, že právě takový text s velkou atmosférou mám nejraději. A ani se nemusí jednat o příběh.
  • CD jste odevzdala posluchačům, a dnes patří mezi nejprodávanější alba…
    Když vynaložíte nějaké velké úsilí, a nové CD je vždycky veliké úsilí, když něco tvoříte, nebo vyprodukujete, a má to odezvu u posluchačů, pak je to nádhera.
    Byla jsem nadšená autory. Vesměs mladí lidé s vyhraněnými názory. Mají v sobě tolik invence! Moc krásná práce. Těším se z toho, je to nový dech do této branže.
  • Dobrá zpráva pro českou hudbu. Nemůžeme zapomenout na jednoho důležitého člověka – Daniela Hádla, mistra zvuku, který dodal skladbám jejich šat…
    Skladby Dan skvěle aranžoval. Když jdete někam ven, tak si vezmete na sebe něco, co bude k sobě ladit a hodit se k sobě stylově. On je básník té hudby, který byl schopen ty písničky, které na první pohled nevypadaly, že budou ze stejného těsta (a po pravdě, ani jsem po tom netoužila) skutečně ustrojit. On je svým vkusem a umem dal dohromady tak, že mám pocit, že ty písničky logicky mohou přecházet jedna do druhé.
  • Už na sebe ve studiu slyšíte?
    Ano. Je s ním báječná spolupráce, protože je profesionál. On dokáže odhadnout a hlavně vnímat věci, které vás napadnou. Nejsem čistokrevný muzikant, který má jasno, ale ve chvíli, kdy slyším jeho aranžmá, tak si říkám: jako bych tam slyšela smyčcový kvartet, nebo mi tam schází cello, které bych tam hodně moc potřebovala… On na to: „Není problém.“ Je bezvadné, že k tomu celku, který je originální a báječný, je schopen doplnit podle vašich připomínek i věci, které jsou pro vás důležité.
  • Jaké máte s písničkami z alba plány? Vyjedete na koncertní šňůru?
    S celým albem ne. Ale už jsme na některých vystoupeních představili první dvě skladby.
  • Držíme palce k vánoční Lucerně, děkujeme za nádherné poselství.
    Musím říci, že mě ta deska moc potěšila, včetně obalu od ohromné fotografky Anny Kovačič.


  • www.zagorovahana.cz

    17.12.2018 00:12:48 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

    Časopis 51 - rubriky

    Archiv čísel

    reklama

    HDK

    Časopis 51 - sekce

    LITERATURA/ UM?NÍ

    Vánoční rozhovor s Anselmem Grünem

    Vánoční rozhovor s Anselmem Grünem

    Vánoční rozhovor s Anselmem Grünem
    O životě v domě lásky. Ansel Grün je německý katolický kněz, benediktins celý článek

    další články...